„Klidná síla“ brooklynské čtveřice Office Culture se pomalu dostává do čím dál širšího povědomí. Debutové deska I Did the Best I Could měla ještě elektronicko avant-popový nádech, tři roky starý následovník A Life of Crime už začal směřovat do vod, ve kterých se kvarteto nachází s novou deskou. To znamená do podoby popovou historií výrazně ovlivněné autorské výpovědi na pomezí popu, rocku, jazzu a soulu. Není divu, když si uvědomíme, že ústřední postava Američanů, zpěvák, klávesák a skladatel Winston Cook-Wilson je známa také jako spoluautor informačně nabitého podcastu Late Era. Ten se soustředí na analýzy alb zasloužilých muzikantů z jejich pozdního období tvorby. Zatímco pro mnohé by bylo zahlcení hudbou jiných autorů cestou do pekel, pro Office Culture je přehrabování se tvorbou minulých dekád vítanou inspirací pro vlastní autorskou výpověď. Jakoby upnutí se na atmosféru 60.–80. let minulého století bylo vhodným nebo dokonce potřebným únikem před prožitou turbulentní dobou posledních let. Big Time Things nás na dobu necelé třičtvrtěhodinky vrací do časů, kdy svět byl dle mnohých „ještě v pořádku“, a podobně vyrovnaně působí i celkový sound kapely. Postavený na Rhodes piánu, decentní rytmice a podobně nenápadné kytaře. Vzdušné aranže dávají velký prostor vokálu Cook-Wilsona, ale i doprovodným vokalistům a často i hostujícím smyčcům. Styl a elegance jasně nejambicióznějšího materiálu Office Culture se snoubí s tu a tam melodicky zapeklitějšími položkami, kterými nás ale soubor provede bez mrknutí oka. Na rozdíl od mnoha severoamerických kolegů, skupina nemá potřebu se hlásit k poslední době populárním country/americana kořenům. Wilson a spol. se navíc striktně drží městské poetiky i po textové stránce. A i když tu a tam se v textech žehrá na ztracenou lásku, celkový dojem z recenzované kolekce je povznášející. Užívejte místo antidepresiv!