ONE LEG ONE EYE: And Take The Black Worm With Me

Lankum už dnes patří i v českém prostředí k poměrně dobře známým jménům, mimo jiné i díky velmi silnému koncertu v pražské Arše+ v září 2024. O to zajímavější je vracet se k sólové odbočce jejich člena Iana Lynche. Projekt One Leg One Eye se na albu …And Take The Black Worm With Me vydává ještě hlouběji do prostoru, kde se tradiční hudba rozpadá v dronu, šumu, temných rezonancích a téměř blackmetalové syrovosti. Reedice vydaná letos labelem Cold Spring se přitom neomezuje na pouhé znovuuvedení dávno vyprodaného titulu z roku 2022, ale přidává bonusovou skladbu Sympathetic Invertebrate Ritual. Síla téhle desky vždy spočívala v její pozvolna rozvíjené podobě. Původní vydání stálo na pěti skladbách, z nichž hned trojice překračovala osm minut a nejdelší Bold And Undaunted Youth se dostala přes třináctiminutovou hranici. I zbylé kusy ale působily spíš jako rozlehlé zvukové plochy než jako písně v běžném slova smyslu. Lynch tak nepracuje s tradičním folkem jako s hotovým tvarem, ale jako s materiálem, který nechává obalit ozvěnami opuštěných prostor, terénními nahrávkami, indickým shruti boxem, dudami i tísnivou produkcí. Výsledkem je hudba, která má blíž k rituálu nebo sestupu do podzemí než k běžné písničkářské desce. Podstatná je i volba materiálu. Skladba I’d Rather Be Tending My Sheep bývá připisována spisovatelce Ruth Tongue, respektive jejímu problematickému folklornímu odkazu. Tongue písně prezentovala jako nasbíraný tradiční materiál, jenže její důvěryhodnost byla opakovaně zpochybňována a u této skladby se běžně připouští, že ji možná sama napsala. Ian Lynch si tak do už tak temné a nejednoznačné nahrávky nevybírá „čistou“ tradici, ale i pomezní, podezřelé a sporné zdroje, což celé desce dodává ještě znepokojivější nádech. V tom je ostatně její zvláštní síla: nejde o pietní návrat k minulosti, ale o ponor do jejích stínů, omylů a vnitřních démonů. Rozšířená edice, možná i díky načasování do temné současnosti tenhle dojem ještě zesiluje.