Švédsko-norští experimentální postrockeři Orsak:Oslo vznikli náhodným setkáním švédského kytaristy Christiana Anderssona s místním bubeníkem Øyvindem Minsaasem v norském sdíleném bytě. Původní duo se postupně rozrostlo do klasické rockové čtyřčlenky, ve které vydalo celou řadu EPček. Už na nich kapela postupně cizelovala svůj rukopis, který bychom mohli charakterizovat jako průnik filmově noirových momentů, bluesových nálad a krautrockově strojové rytmiky. Zapomenutý instrumentální klenot v letošním roce rázně vystupuje z undergroundu vydáním dlouhohrající debutové desky In Irons, na které se prezentuje jako suverénní těleso s výrazně odlišným směřováním než většina postrockového pelotonu. Album obsahuje pět instrumentálních skladeb, kdy každá směřuje jiným směrem. Úvodní skladba 068 The Swell je pomalu zrychlující krautrockovou jízdou vedenou přehledným, přátelsky se tvářícím terénem. Atmosféra začíná houstnout s následující položkou 079 Dutchman’s Wake (Part 1). Rytmika stále ještě uhání vpřed pravidelným rovným rytmem, obloha houstne těžkými kytarovými mraky a nám je jasné, že se ženeme do maléru. Následující položka 069 In What Way You Are Different je pověstným klidem před bouří. Na obzoru už křižují blesky, vidíme postupně se blížící oblaky prachu. Elektrizující atmosféra bluesově nasáklé kompozice je plná hlučných osamocených riffů, zapuštěných do houpavé rytmiky. Kolega recenzent vzpomněl zlatou éru slavných Pink Floyd, já bych spíše operoval se jmény jako The Black Heart Procession nebo Woven Hand, které přibrušují atmosféru Neil Youngova Mrtvého muže. Katarze alba nepřichází s rockovým nátlakem, ale naopak droneově ambientní pětiminutovkou 078 The Mute (Part II), po které veškerá tenze odplave se závěrečnou, sedmnáct minut dlouhou skladbou 074 Hadal Blue. Zde kvarteto představí vše, čím se prezentovalo v předchozích kompozicích, tentokrát ale v koncentrované, promíchané, intenzivního stresu zbavené podobě.