Na rozdíl od předešlých pánů, o kterých se v Pěnicích a pěnících doposud psalo, se José James spíš brání řazení mezi jazzové vokalisty. Nedává také většinou koncerty s vysloveně jazzovou akustickou skupinou, ani se nevyskytuje před big bandem ve standardním repertoáru. To vše Kurt Elling, David Linx nebo Sachal Vasandani činívají. James má nicméně jazzovou muziku dosti zmáklou. A konec konců natočil desku věnovanou odkazu jedné z největších jazzových div historie. Billie Holidayové. A má ovšem vícero hudebních lásek, ke kterým se hlásí a vztahuje. Pravda, nejsou všechny přímo jazzové. Však je také tak trochu onou „odnoží“ z podtitulku seriálu.
José James
Celé jméno vyjadřuje jeho rodové kořeny čili mix Irska a Panamy. Proto se Američanovo křestní vyslovuje španělsky Chosé. Na kontě má slušnou řádku čtrnácti alb a řadu hostovaček, například na deskách kapely Jazzanova (Little Bird, 2008), Erika Truffaze (Lune Rouge, 2019) nebo Bena Wendela (All One, 2023). Studoval zpěv na newyorské The School of Jazz and Contemporary Music (dříve The New School for Jazz and Contemporary Music), a jevil se sice velmi slibně, nicméně se mu nedařilo prorazit. A tak se rozhodl zkusit štěstí v Londýně. Kde ho uslyšel DJ Gilles Peterson, proslulý průkopník „acid jazzu“ čili kombinace jazzových, funkových nebo latino-amerických prvků s taneční elektronikou. A jelikož vlastnil mimo jiné (např. festival) i nezávislé vydavatelství Brownswood, nabídl Jamesovi spolupráci. Výsledkem je album The Dreamer (2007), svým způsobem dost úspěšné, a hlavně vychvalované kritiky. Adam Greenberg mu na serveru Allmusic.com dal čtyři hvězdičky z pěti a mínil, že: „James zpívá současný jazz se silným smyslem pro úctu ke klasice, ale klidně za vokál staví hiphopovou instrumentaci a pro zvýraznění sám sebe multi-trackuje.“ Recenzent BBC Thomas Barlow napsal: „Oproštěný a podmanivě syrový, tohle je bonafide jazz se vším všudy.“
Ta hudba se těžko popisuje, ale zkusme to:
