Dnešní host seriálu je zvláštní případ, zpěvačka s enormními dary od Pánaboha a se senzačním startem se najednou záhadně zadrhla, možná z nějakých osobních důvodů. Přestala se vyvíjet a až příliš oslavovala toho, co jí do kolíbky tolik nadělil. Ale pak se zas pomalu začala vzpamatovávat a momentálně je asi na svém zatímním uměleckém vrcholu. Aby bylo jasno – v nejvyšším patře světové muziky. A budeme to moci brzy uzřít na vlastní uši, oči a další orgány. Protože 13. listopadu vystoupí v žižkovském Paláci Akropolis.
Lizz Wright
Když roku 2003 přišla Elizabeth LaCharla Wrightová s debutovým albem Salt, hned u důležité značky Verve Forecast pod velikým Universalem s asi čtvrtinovým podílem na americkém hudebním trhu, vypadalo to na zrod nové jazzové, případně neo-soulové zpěvačky, mírně ovlivněné prvky tak řečené „americany“. Zjednodušeně směsí blues, country a folku. Na desce jsou také skladby z jazzového světa – Afro Blue kubánského perkusionisty Mongo Santamarii, proslavená coby instrumentálka hlavně Johnem Coltranem, a s textem soul-jazzmana Oscara Browna Jr. pak Abbey Lincolnovou. Kterou Lizz doposud vyjmenovává mezi svými zásadními inspiračními zdroji. Vedle třeba Niny Simone. Anebo Open Your Eyes, You Can Fly (klavírní sólo Danilo Pérez), rovněž původně orchestrálka Chicka Corey, již nazpívala na své stejnojmenné album Brazilka Flora Purimová (1976).
Prvé CD už jen Lizz Wrightové produkovali vedle zkušeného Tommyho LiPumy bubeník Brian Blade a klávesista Jon Cowherd. A také na něm samozřejmě hrají. Například i s vyhledávaným kytarovým profíkem Johnem Hartem velmi moderní a nakažlivý groove v tradicionálu Walk With Me, Lord, předznamenávající řadu pozdějších Lizziných nahrávek náboženských songů. A pozor, protagonistka dodala čtyři vlastní písně. Včetně té, která dala albu název. Někomu se mohlo zdát, že je Wrightová temnou barvou altového hlasu, v jejím případě asi spíš kontraaltového, blízká Cassandře Wilsonové. Akorát podstatně mohutnějšího hlasu, s větším rozsahem. A s pozoruhodně hladce zvládnutou technikou.
Kterou má ale dcera pastora a šéfa kostelního hudebního ansámblu z georgijského malého města Hahira dost možná vrozenou. Ale také důkladně proškolenou a zpevněnou interpretací gospelů při bohoslužbách, studiem sborového zpěvu na univerzitě v Atlantě, sólového na newyorské The New School a členstvím ve vokálním ansámblu In The Spirit. Talentovanou dívku pozval roku 2002 na hostování ve dvou písních svého alba The Pecan Tree Joe Sample, pianista, skladatel a šéf pop-jazzových The Crusaders. Takže začínala s jednoznačnou veličinou a Sample za ni také ztratil slovo u hledačů nových tváři labelu Verve. Kteří pak jistě nelitovali, neboť Salt se ocitlo vysoko na žebříčcích prodejnosti titulů současného jazzu i jazzu veškerého podle časopisu Billboard.
Skvěle zvolená cesta
Ideálnějšího producenta než
