Peter Evans: Extra

Trumpetista Peter Evans (1981) z líhně amerických avantgardistů byl hvězdou letošního festivalu Jazz Goes To Town. V roce 2023 mu věnoval Zorn plochu celého CD svých Bagatelle k sólové interpretaci (Vol. 14). Evans na své dráze nikdy nevybočil z příslušnosti k hudební avantgardě, soudobé i jazzové, podstatou jeho projevu je ryzí improvizace. K bicím zde usedl Jim Black, působící s jazzovou avantgardou od půlky 90. let, na Evansově hudbě má se svou rockovou mechaničností a cílenou vznětlivostí významný podíl. Na pozici kontrabasisty přišel nově Petter Eldh, v Berlíně působící ceněný švédský muzikant a skladatel. Na albu Extra je osm Evansových titulů; nejedná se tedy o kolektivní improvizaci. Evans přináší náměty, nečekaně se znatelnou a příjemnou melodií vylupující se z témbrových ploch, neztrácí se ani v přívalu zvuků a Blackových strojových rytmů. Evans hraje na trubku, pikolo trubku, křídlovku, usedne i k piánu. Úsporně a účelně využívá své elektronické krabičky, zrovna tak Eldh syntetizér a Black elektroniku. Úvodní Freaks nás doslova válcuje strhující rytmikou, virtuózním během kontrabasu s Blackovou podporou. Nad tím zní kontrastně jiskřivá improvizace Evansovy pikolo trubky. V obdobném duchu se odehrává děj i následující In See – Evans hraje na trubku, místy zní jako vyzývavá fanfára; závěr skladeb obvykle tvoří coby zvukový doplněk elektronika. V Boom se ještě stroj rytmiky nemění a Evansova hra si s rytmikou nezadá – přesto místy opět jeho improvizaci prozáří čitelný zpěvný námět. Rytmická a náladová změna přichází až s baladickou skladbou Nova, v níž Evans krátké pasáže předehraje na klavír. Movement 56 nám představí jeho sólistickou hudbu s výrazným příspěvkem elektroniky. Ryze „nejjazzovější“ je poklidný Underwood. Celá druhá půlka alba, včetně Fully Born a The Lighthouse je pestrá, trio nás neustále zahrnuje zajímavými zvukovými nápady. Evansova koncepce je osobitým příspěvkem soudobé hudbě.