Pharmakon: Industriální poryvy empatie

Industriální scéna je i dnes poměrně striktní boys club. O to větší pozdvižení vždy způsobí výrazná persona něžnějšího pohlaví, která se suverénně zařadí mezi nejzajímavější jména scény. Margaret Chardiet alias Pharmakon se to podařilo. Po třech deskách na prestižním labelu Sacred Bones, předskakování Swans na jejich evropském turné a dalších úspěších, se jednočlenný projekt chystá znovu uhranout Prahu. Před vystoupením na festivalu Alternativa 3. listopadu v MeetFactory je nejvyšší čas syrový svět Pharmakon představit.

 

Uhranutí hlukem je dar, nebo dispozice. Alespoň tak o fascinaci industrialem mluví v rozhovorech řada hudebníků, Američanku Margaret Chardiet nevyjímaje. Ta se narodila v New Yorku rodičům, které popisuje jako pankáče, kteří ji od raného věku vystavili výstřednímu umění a těžkotonážní muzice, jako například Cro-Mags. „Z tátovy strany jsou všichni mí příbuzní umělci a maniaci,“ prozradila před pár roky časopisu Vice. „Brilantní umělci, ale konfliktní jednotlivci,“ dodává. Není divu, že se jí intenzivní hudba začala zarývat pod kůži dříve než ostatním dospívajícím. „Byla jsem noiseovou hudbou doslova ohromena, a změnilo mi to život. Okamžitě jsem začala studovat historii žánru a naposlouchávat desky,“ prozradila autorka v roce 2014 Karlu Veselému v rozhovoru pro Aktualne.cz.

 

 

Navíc už brzy se začala potýkat s otázkami, které děti na prvním stupni základní školy často neřeší. Vše spělo k prvnímu panickému ataku. „Šli jsme tenkrát se školou do planetária. Mám za to, že průvodní slovo programu bylo namluvené Whoopi Goldbergovou,“ vybavuje si i po letech Chardiet. „Informace proudily prostorem a já si pamatuji, že jsem seděla v sedačce s hroznou existenciální krizí, kdy jsem byla vystavena pocitu, že zemřu. Uvědomila jsem si, že lidstvo je ve vesmíru pouze pár okamžiků. Že stačí malá chyba v celém systému a bude po všem. Nikdy na tento moment nezapomenu,“ přiznala se před lety Američanka v rozhovoru pro portál The Quietus. Od té doby jí tyto „smrtící ataky“ sužují v pravidelných intervalech, kdy bojuje se svíravými pocity, že brzy bude po nás všech.

 

 

Znovu se dostáváme plus mínus do Margaretiných šestnácti let, kdy opatrné seznamování se s hlukovou muzikou prořízl přítel její sestry. Ten jí nahrál na kazetu mix toho nejostřejšího noiseu. Byla definitivně lapena. Téměř okamžitě našla útočiště v obchodu labelu Hospital Productions. Ten vede sám šéf Dominick Fernow, který mladou nadšenkyni seznamoval s žánrem ne nostalgickým způsobem, ale představoval jí to nejzajímavější, co se v současné době na scéně rodí. Není divu, že se brzy dostala na sedmipalcový singl Worm In The Apple jeho vlastního projektu Prurient, kde recitativem doprovodila skladbu Autumn Taking. Odtud už byl jen kousek k tvorbě vlastní muziky.

 

 

První krůčky s mikrofonem a efektovými pedály ještě podnikla s kamarádem, vypustila mezi přátele pár EPček, víc si začala věřit, až překonala ostych a začala jako Pharmakon hrát naživo. „Přijetí scény mě moc potěšilo. Hlukaři jsou, stejně jako pankáči, různé podivné existence, které nikam moc nezapadají,“ těší ji ještě dnes kladná odezva prvních vystoupení. A tak několik let plnila nosiče a kluby svými ostrými šlehy existenciální hrůzy transformované do intenzivních zpětných vazeb, až v roce 2013 pochopila, že pokud chce v hudební cestě pokračovat, bude potřeba posunout své vize do nových souvislostí.

 

 

 

V tu dobu zasáhl New York hurikán Sandy a z její čtvrti se náhle stalo město duchů. Tento okamžik byl iniciací pro vznik materiálu pro album Abandon. Demo nové nahrávky obdrželo několik labelů. Největší zájem ovšem projevil label Sacred Bones (viz Mejdan z UNI 7/2017). Ten zavětřil v mladé hlukařce potenciál a vytáhl ji z undergroundu náhle do společnosti nezávislé smetánky. „Chtěla jsem svůj oficiální debut pojmout jako něco víc než jen dokument živého hraní, protože ctím rozdíl mezi deskou a koncertem,“ vracíme se k rozhovoru pro Aktualne.cz. Už ne ložnice, ale regulérní studio jako místo nahrávání. K ruce pak chápavý Sean Ragon z Cult Of Youth. Ani tato skutečnost ale neubrala Pharmakon na intenzitě a radikálnosti její hudby. Místo jednotlivých intenzivních šlehů náhle Margaret nabídla příběh. Ano, radikální, pocitově hraniční, přesto originální a uhrančivě předložený. Stále prý měla před sebou radu Dominicka Fernowa: „Teprve formát dlouhohrající desky je schopen tě vytrhnout ze smečky podivínů, kteří v klubech vytváří hluk.“

 

I za druhým albem Bestial Burden stál výrazný osobní prožitek. Hlavní inspirací pro album byl její nečekaný kolaps, a především několikatýdenní následná tělesná paralýza po operaci, která zhroucení Margaret následovala. Tím „bestiálním břemenem“ se stalo její vlastní tělo, kterému nemohla, připoutána k lůžku, uniknout. Řev Chardiet, tak na albu vyjadřuje zoufalství ducha uvězněného v pomíjivosti masité schránky (viz obal desky). Tyto zážitky přiměly Pharmakon odpojit se od fyzického těla a její mysli.

 

 

Právě stavy transu jsou můstkem k nejnovější desce Američanky. Ta zkoumá čtyři fáze vytržení – přípravu, nástup, vyvrcholení a ustoupení. Když jeden cyklus končí, druhý zase začíná, takže album Contact vás má udržet v jakési vytržené smyčce. „Když se pachtíme s našimi každodenními problémy, máme tendenci je řešit sobecky. Vrčíme a štěkáme okolo sebe, abychom dosáhli lepšího a důležitějšího postavení než naše okolí. A jsou tací, kteří vyvíjejí enormní snahu, aby dosáhli nadvlády nad ostatními.“ Tak uvedla autorka své loňské album v promo materiálech. Takto to vypadá, že Margaret stvořila takřka politicky motivovanou desku, ale není to tak úplně pravda. Materiál na ni byl hotový už několik měsíců před volbami, které v Americe výrazným způsobem pohnuly světovým děním. Přesto autorka zpětně připouští, že možná nevědomky v nových nahrávkách zachytila „jungovské kolektivní nevědomí“ společnosti. Tak či onak, i nová deska přináší výrazně dystopickou výpověď plnou apokalyptických vizí.

 

 

V otvíráku Nakedness Of Need Chartier deklamuje o hluboké, palčivé nevolnosti nad lidstvem, vše je zahaleno do zkreslené elektroniky, kanonády těžkých perkusí a obzvlášť vlezlého hlukového balastu, který zní jako bolestivě zesílený zvuk komíhání kolibřích křídel. Výraznou položkou novinky je také třetí track šestidílné kolekce Transmission, kdy vokál performerky zní jako škrábání hřebíkem o tabuli. Přesto není album, stejně jako veškeré konání Pharmakon, nihilistickou výpovědí, odplivnutím si nad prohnilým lidstvem. Margaret se, stejně jako prvotní industrialisté, snaží intenzitou svého sdělení atakovat otupělou mysl posluchače a vyburcovat ho ke změně. I z toho titulu se nová deska jmenuje Contact.

 

„Jedině sdílením vlastních, často možná složitých a palčivých zkušeností a nápadů můžeme v tomto jinak drsném světě prosadit určité změny. Empatie je, když přijmeme a pochopíme část vnitřního světa toho druhého,“ objasňuje Chartier vnitřní pohnutky stojící za aktuální kolekcí. „Všechno je jen záležitost kontaktu,“ vysvětluje autorka důvod, proč cestuje po světě a atakuje často nicnetušící návštěvníky klubu svou nesmlouvavou hlukovou show. Vzhledem k tomu, že první vystoupení Pharmakon proběhlo před čtyřmi roky v Lucerna Music Baru jako předskok Swans, kde hmatatelně chyběla možnost přímého kontaktu s publikem, letošní vystoupení v rámci festivalu Alternativa dává fanouškům větší naději, že přinese přesně ten typ zážitku, o který se Američanka dlouhodobě snaží.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *