V březnu jsme v Mejdanu slavili kulaté výročí vydavatelství Joyful Noise Records, postavené na originálních vydavatelských konceptech. Label RVNG Intl. tomuto duchu není příliš vzdálen, přesto jeho filozofie vydávání nové i staré hudby je přeci jen jiná. Dvacet let fungování vydavatelství, které světu představilo zajímavá jména jako Lucredii Datl, Daniela Lopatina, Olivera Coatese nebo Laurel Halo, bude mít tentokrát více intelektuální záběr. Je nejvyšší čas vyrazit za zakladatelem Mattem Werthem do New Yorku!
Málokterý vydavatel v dnešní době vkládá tolik důvěry do nových muzikantů a jejich teprve se utvářejících vizí. Spoluzakladatel RVNG Intl. Matt Werth na víře v nové impulzy částečně postavil své živobytí. A také ve znovuobjevování originálních hudebních konceptů historie rozlehlé šedé krajině nezávislé hudby. Ostatně i na tyto koncepty jsem se Matta Weltha neopomněl zeptat.
Jak vzniklo vydavatelství RVNG Intl.?
Došlo k němu brzy poté, co jsem společně se svým kamarádem Davem začal pořádat stejnojmenné akce a party. K nim jsme připravovali mixtapes, které sloužily jako vizitky vystupujících i nás, pořadatelů. Jakmile jsem je začal připravovat, uvědomil jsem si, že tato činnost je to, co mě na celé akci baví ze všeho nejvíc. Vznik labelu byl na spadnutí.
Mělo vydavatelství na začátku nějakou vizi?
Vlastně ani ne. Rád se pohybuji od jednoho žánru ke druhému. Pokud bych měl hledat v našem katalogu jistou červenou nit, tak snad jistou stimulaci umělců, aby následovali své čisté vize. Už od začátku fungování jsem měl tendence podporovat muzikanty, kteří jsou teprve ve fázi vývoje, v takovém tom kutilském bodě své kariéry. Pomáhat takovým hudebníkům realizovat jejich vize mě vždy velmi zajímalo.
RVNG Intl. nevydává pouze mladé umělce, ale i řadu archivních nahrávek. I v jejich případě mám ale pocit, že pasete po těch se silnou DIY atmosférou.
Je to tak. Vydávat pouze best of výběry známých umělců nebo labelů by nás nebavilo. Pro nás je větší výzvou podporovat ty autory, kteří v době, kdy působili na scéně, neměli zas tak velký ohlas. Řadě z nich jsme reedicí jejich nahrávek nastartovali druhou, výrazně úspěšnější etapu fungování.
Je náročné přesvědčit hudebníky, aby sáhli do své minulosti? Dokážu si představit, že někteří muzikanti jsou po letech v úplně jiném rozpoložení, nebo dokonce přestali tvořit hudbu úplně.
Ano, někdy je to velká výzva. Představte si, že vám zničehonic přijde e-mail k hudbě, kterou jste dělali před třiceti nebo čtyřiceti lety. Některé umělce to může uvést do velké nervozity. Zejména ty, kteří se přestali věnovat hraní úplně. Po letech jsme si reakce těchto hudebníků rozdělili do tří kategorií:
První z nich jsou zásadně proti jakémukoliv vydávání. Možná se k tomuto období jejich života váže nějaké trauma nebo prostě nemají zájem se vracet v čase nazpátek. Druzí odpovídají většinou takto: „Dobře, v zásadě nejsem proti, ale vysvětlete mi, proč to proboha chcete dělat?“ V tomto případě nás stojí přemlouvání a argumentační souboje poměrně dost energie, než dojde k dohodě. Třetí typ jednoduše odpoví: „Není problém. Pojďme do toho. Máte moje požehnání.“
Vydavatelství, zvláště v prvních letech fungování, vedlo několik tematických řad. Chtěl bych se zeptat na tu, která běží do dnešních dnů, jmenuje se FRKWYS a je postavena na mezigeneračních spolupracích. Tyto spolupráce iniciujete většinou vy, nebo umělci s nimi oslovují vás?
Většina spoluprací jde za námi. Ale existují i výjimky. Tashi Wada opravdu chtěl natočit album se svým otcem Yoshi Wadou a přišlo nám přirozené vydat tuto kolaboraci pod hlavičkou FRKWYS, když už Tashi byl u nás zavedeným jménem. Pro mě je podpora této mezigenerační výměny důležitá. Je nesmírně cenné naslouchat starším generacím a učit se od nich. Myslím, že význam myšlenky přesahuje rámec naší série, ale týká se to naší kultury obecně. Jasně, že seriál FRKWYS trochu více upřednostňuje starší generaci. Podobně jako naše archivní projekty představuje tehdejší vize umělců v současném kontextu. A ty znovuvydáním přinášejí cenné impulsy do hudebního dialogu přítomnosti.
Jaké bys řekl, že jsou zásadní alba historie vydavatelství?
Na začátku to bylo například společné album Sun Araw, M. Geddese Gengrase a The Congos. Pro nás byl fakt, že jedeme na Jamajku natočit desku s touto legendární vokální reggae skupinou, cestou do úplně neznámých hudebních krajin. Nakonec bylo toto vystoupení z naší komfortní zóny pro nás velmi obohacující. Poprvé jsme si vyzkoušeli mezinárodní spolupráci. Brzy poté proběhly další kooperace, například v Portugalsku, Japonsku nebo Austrálii. Globální pohled tohoto typu byl zkrátka pro nás velkým milníkem. Nesmím samozřejmě vynechat úspěchy alb Julie Holter, Holly Herndon nebo Visible Cloaks. Každé z nich přitom zní jinak, každé si našlo své specifické publikum. Vím, že některé z těchto desek asi zmátly dosavadní posluchačskou základnu RVNG Intl., na druhou stranu k nám přivábily řadu nových posluchačů. To v zásadě odpovídá našemu nelineárnímu přístupu k vydávání hudby.
Jaká je vlastně praktická stránka fungování vydavatelství?
