PUMA BLUE: antichamber

Osobnost londýnského písničkáře Jacoba Allena alias Puma Blue prozatím minula český mediální prostor. Přitom obě předchozí desky, jak pokojíčkový DIY debut In Praise Of Shadows (2021), tak studiový pokračovatel se slovutnými spolupracovníky Holy Waters (2023) stojí za pozornost. Každopádně výrazným přelomem v životě Angličana bylo nedávné přestěhování se do Spojených států, do jižanské Atlanty. Náhlé vytržení z kořenů přineslo překvapivé nové album. Už od začátku jiné svou intimitou a odstřižením od urban a popových ingrediencí, bez kterých jsme si doposavad hudbu Puma Blue nedokázali představit. Ve ztichlé místnosti je tak pouze Jacob s akustickou kytarou, decentní podkresovou elektrikou a několika vkusnými studiovými efekty (například zdvojení vokálu v In The Absence Of You). Žádná rytmika, odkazy soulovým, triphopovým nebo prostým popovým směrem. Allen je sám se sebou, se svými niternými hudebními nápady a příběhy, v neznámé ztišené místnosti. V textech vzpomíná na svět a v něm blízké osoby, který zanechal svým přesunem na jiný kontinent daleko za sebou a pasuje se s nejistotami, kterým musí sám čelit. Několikrát autor pomyslně vychází ve tmě ze studia a uchyluje se do laskavé náruče přírody. Nejvíce v závěrečné Decatur Bells plné reprodukovaného zpěvu ptáků. Významnou součástí jsou i čtyři minutové mezihry, které ve své ambientní zamženosti dají prostor posluchači vstřebat silnou dávku emocí, a připravit se tak na další tichý, noční monolog. Evidentně neplánované album má sílu nečekané noční návštěvy kamaráda, který se vám musel svěřit se starostmi, o kterých nikdo doposavad neměl tušení. Podobně Puma Blue byl tak plný dojmů z posledních životních milníků, že všechny své emoce, i ty poměrně niterné, musel vypustit ven v podobně tiché, písničkové kolekce. Antichamber je prozatím nejméně přístupným albem projektu. Kdo dá ale možnost pohltit se tichými skladbami Jacoba Allena, ten bude dvojnásobně odměněn.