Rafael Anton Irisarri: A Fragile Geography; Christina Vantzou: N°3

Rafael Anton Irisarri - A Fragile Geography_frontVšechno špatné je k něčemu dobré. Na začátku byla návštěva zloděje v dodávce Rafaela Antona Irisarriho. Ten zcizil kompletní sbalené Rafaelovo studio, jež mělo i se svým majitelem změnit trvalé bydliště ze Seattlu do New Yorku. Silné hnutí mysli spojené se ztrátou studiového vybavení, software, ale i hudebního archivu umělce, a také změna prostředí dala Američanovi silné podněty, které zaplnily čerstvou novinku nazvanou A Fragile Geography. Ke geografii a přidruženým oborům se autor uchyluje poměrně často. Zatímco na albech The North Bend (Room40, 2010) a The Unintentional Sea (Room40, 2013) Irisarri čerpal inspiraci z geologických zdrojů, letošní novinka si hraje jak s geografií vnější, tak i vnitřní. Naakumulovanou tenzi přenesl Rafael do ambientních kompozic, které jsou postaveny na pomalých klávesových melodiích. Ty jsou ale obaleny melanží samplů z každodenního cvrkotu, ale i úryvků nekonkrétních skladeb a hlukových šumů. Výsledné, melodicky smířlivé útvary reálně fungují teprve při poměrně hlasité produkci. Teprve tehdy vyjde najevo, že veškeré zvukové zdroje balancují na hraně přebuzení, a právě občasné přepadení do neagresivních distorzí jednotlivých složek spolu s pokojnými klávesovými linkami názorně ilustruje hudebníkovo současné vnitřní rozpoložení. Pravdivé album, svým způsobem bezeslovný hudební deník, nabízí mimořádně strhující hořkosladký poslech.’
Christina Vantzou - No 3_coverDalším jednoznačným hudebníkem ambientářem je Christina Vantzou, Američanka tyjící z odkazu kytarových snivců Stars Of The Lid, potažmo The Dead Texan. Na každém sólovém albu ale vkládá do jednotlivých kompozic vlastní nápady a atmosféru. Třetí kolekce je každopádně její nejpropracovanější a nejbarevnější výpovědí. I když to není často slyšet, výraznou úlohu v celé kolekci hrají party patnáctičlenného symfonického tělesa. Smyčce, dechy, ale i drobný vokální soubor poskytl Christině vstupní materiál, se kterým poté, jak už je jejím zvykem, výrazně manipulovala. Na rozdíl od prvních dvou desek, kdy s materiálem pracovala vysloveně pudovým způsobem, na letošní novince do hry vkládá sofistikovanější časovou strukturu. Asi za to může civilní povolání autorky, učitelky matematiky, které zaneslo nasnímané samply předem připraveného matematického schématu. Postupem času Vantzou strhává ze skladeb jednotlivé filtry, snižuje sílu manipulací a nechává náhle promlouvat orchestr tak, jak ho známe. V jednoduchých, táhlých aranžích, jež jednoduše souzní s jinak výrazně chemickým autorčiným rukopisem. Není divu, že tato deska se rodila ve studiu celé dva roky. Komplikovanost jejího vzniku bylo totiž ve výsledku potřeba učesat do plynulého ambientního rukopisu a rozumím tomu, že to nebylo nic jednoduchého. Já jen můžu zkonstatovat, že výsledek se nakonec nadmíru vydařil.

Room40, 2015, 40:31; Kranky, 2015, 70:46

Přidat komentář