Šumperští pánové Akimbo vtrhli na temnější domácí scénu jako uragán a dvojnásobně zabodovali, jak svým prvním ročníkem šumperského industriálního festivalu (který proběhl na jaře tohoto roku), tak celou řádkou výjimečně živelných koncertů, které proběhly jak doma, tak v zahraničí. Důvodem zájmu řady subjektů bude i na jaře vydaná deska EIN TANZ MIT DEM TOD (Akimbo, 2009, 51:48), která neznalým posluchačům jasně představuje, s kým mají tu čest. Když si najedete na webovky kapely, zjistíte, že pánové z Akimbo rozhodně nejsou žádní nezkušení zajíci, ale že trojice má za sebou už pár let muzicírování v polovině 90. let. Už tehdy se prezentovali jako industriální těleso se zálibou v živelném, dalo by se říci post-einstürzendeneubautenovském stylu. CDčko i aktuální koncerty ukazují, že navázat na tyto primární zdroje s kořeny v 80. letech neznamená umístit sebe sama do hudebního skanzenu. Akimbo totiž, alespoň na albu, staré kombinuje s novým. Hned druhá, titulní skladba rozjede ostrý a nekompromisní rytmus, který spíš než pochodovou EBM rytmiku nabídne železářský chaos zrychlený systémácky hardcoreovým kvapíkem. Trojice ale dokáže i zvolnit do klavírní (!!!) rozbruskami rozbrázděné Anatol, která na konci dobře navozuje válečné peklo, které nedávno zavládlo jen kousek na jih od našich hranic (spolu s úryvky ze slavného Paroubkova ,marťanského‘ proslovu). Akimbo na své letošní desce přišli se zajímavým žánrovým mixem, který se jen tak nevidí. Původní industriální trademark zůstal, ale na jeho základ se nabodly další vlivy současného EBM, to nejlepší z českého avantgardního odkazu DG 307 a spol., neoklasiky a la Laibach a popu (no ano, třeba už ve zmiňované Anatol). Trio prostě jako houba do sebe během let nasáklo desítky nápadů ze všech myslitelných směrů a na desku je vymáčklo jediným silným stiskem. Nečekaně barevný a hutný kal, který se z autorů na desku vyvalil, má věru na hony daleko prefabrikované tvrdě elektronické mašině, která unifi kovaným virem nakazila většinu scény na západ od našich hranic. Vše pak korunují české texty, které spíše než sarkastické výpovědi Vanessy mají podobu energických/ kritických skic na společnost okolo nás. Návraty skupin a jednotlivců mají na hudební scéně mnoho podob. Comeback Akimbo je ale jedním z největších domácích překvapení v pozitivním slova smyslu. Nejenže není pouze oprašováním historických zásluh, ale současná tvorba několikanásobně překračuje doposavad nastavenou laťku.
