Antikue: My Moot Dream; Monoceros: Tales For Silent Nights

4_AntiqueNovináři jsou národ komparativní a není týdne, aby nevyrukovali s nějakou novou škatulkou. Tak třeba ,londýnský indie-elektronický sound‘ je terminus technicus označující laptopovou vlnu umělců, neštítících se experimentů ani melodií. Je pravda, že v posledních letech se hudebníků s přenosným osobním počítačem vyrojilo takové množství, jako by každý druhý obyvatel metropole nad Temží měl být přinejmenším amatérským umělcem s mnoha releasy na netlabelu. Eugene Rasini je i přes neobvyklé jméno Londýňan každým coulem, jenž, jak už to bývá v dobrých rodinách zvykem, zdědil po otci náklonnost k dobré muzice. Přezdívka Antikue ovšem neznamená, že by Rasiniho doménou byly kantáty alžbětínské doby. Právě naopak, Eugenovou láskou je laptopová hudba. Po dvou EPčkách, vydaných na vlastním labelu Absent Music, přichází na řadu dlouhohrající debut MY MOOT DREAM (Blasé rec., 2006, 53:33) a popravdě řečeno, je ,slovem do pranice‘. Sound Antikue je někde na pomezí experimentu a melodického easy listeningu a svou nerozhodností se připravuje o cenné body. Ne, že by bylo potřeba zapadat do předem daných schémat, ze zvuku Antikue je cítit snaha o nalezení vlastní cesty, ale zároveň i strach z opuštění známých stezek. Tato indieelektronika ztrácí lidově řečeno ,koule‘ a stává se školním cvičením. Ne vždy to napoprvé vyjde. Sáhněme si do vlastního svědomí.
Za další indie-elektronikou s ,londýnským soundem‘ se vydáme do slunné Barcelony. Zde tvoří Joan Malé, jenž po tanečním období s nálepkou Lumière vykročil vyklidněnější elektronickou cestou jako Monoceros. Jeho první krok byl více než rázný. Vydat totiž debutovou desku u renomovaných Expanding Records je snem mnoha podobně zaměřených umělců z celého světa. Už na debutu Joan zaujal svou sluncem prozářenou melodikou, jež je spíše středomořskou idylkou než reflexí nervního města. Nejinak tomu je i u letošního pokračovatele TALES FOR SILENT NIGHTS (Imaginary Nonexistent rec./Fueradeserie!, 2007, 50:22). Střední a pomalejší tempa zůstala zachována a tam, kde Antikue experimentuje, má Joan hlavu zvrácenou směrem k obloze a zhluboka nasává přímořský čerstvý vánek. Základem je mocná táhlá melodie, plný prostorový zvuk a k tomu všemu ,žánrové‘ glitchové rytmy. Pozor na poslech tohoto alba v autě. Taky byste mohli dopadnout jako doktor Skružný Rudolfa Hrušínského ve Vesničce mé střediskové. Mimo vozovku, čas a prostor.

Přidat komentář