Ataraxia: Llyr; Collection d’Arnell Andréa: Cirses Des Champs

6_ataraxiaPokud si italská neorenesanční formace Ataraxia dala v poslední době záležet na přípravě nějakého ze svých posledních alb,  pak to byla určitě letošní novinka LLYR (Prikosnovénie/HORUS CyclicDaemon, 2010, 56:07). Deska vznikala průběžně dva a půl roku a čtveřice ji naplnila písněmi inspirovanými jak keltskou tradicí, tak blízkovýchodními inspiracemi. Ideově se jedná o imaginární výpravu z doby bronzové, přes dobu železnou až do nedávné současnosti. Ataraxia jsou praví italští kavalíři, kteří dokážou historii plnou válek, násilí a nespravedlnosti přednést na stříbrném podnosu klasické brilantní instrumentace. Navíc doplněnou o vypjatý, a pro někoho až příliš operně stylizovaný vokál zpěvačky Francesky Nicoli. Časové rozpětí, stěhování národů a téma cestování v čase bylo důvodem, proč došlo na už zmiňované keltské (Klepsydra) či blízkovýchodní úkroky stranou (Gayatry Mantra). Nejedná se tedy o hudební intervenci v pravém slova smyslu, ale o pouze dočasné vypůjčení několika ,exotických‘ momentů do jinak tradičního soundu kapely. Dokonce dojde i na provařenou hitovku Scarborough Fair, kterou čtveřice přemění v tísní naplněný cajdák s protahovanou kodou. Celkově ale kolekce, možná i díky úskokům stranou, ani chvíli nenudí a díky základním spojovacím prvkům, poznávacím znamením, se úspěšně drží nastoupené cesty, na kterou se pánové s dámou vrhli už před více než 15 roky. Vydavatelství Prikosnovénie se už delší dobu snaží znovu zpřístupnit starší desky francouzské gothic rockové úderky Collection d’Arnell Andréa, které vyšly na dnes již neexistujících labelech. Jako poslední přichází na řadu album CIRSES DES CHAMPS (Prikosnovénie/HORUS CyclicDaemon, 1996/2010, 49:10) z roku 1996. Je jednou z nejrockovějších položek v diskografii skupiny. Už v úvodní Le Cirse Des Champs se šestice do posluchače zakousne s neobyčejnou silou a snaží se svůj jinak melancholicky pojatý gothic rock s delikátními smyčci v sestavě narovnat a zrychlit. Místo vzpomínek na Cocteau Twins tu hned máme připomínku na Echo & The Bunnymen, místo lyrického Nicka Cavea, rozparáděného Grindermana. Přesto deska není hloupou položkou v rozsáhlém katalogu Francouzů. I vypalovačky Collection d’Arnell Andréa docela vychází a možná i díky tomu necelých padesát minut desky uplyne jako voda. Navíc je reedice, umně zabalená v elegantním digipacku, doplněna o exkluzivní multimediální materiál zahrnující jak klip ke skladbě Les Ronces, tak i dva koncertní záznamy písniček z této desky (Les Buis a Le Cirse des Champs) z roku 2001. Tak pečlivou reedici si album opravdu zasloužilo.

Přidat komentář