Attaca: O’ the emotions!

album_mesice2Úvod: Krátce poté, kdy mi naše milá listonoška doručila album O’ the emo­tions!, mi došel e-mail od německé­ho labelu Schraum, podepsaný jed­nou dámou a dvěma pány, kteří stojí v jeho čele, tedy Merle Bennett, Axe­lem Hallerem a Torstenem Pappen­heimem. Omlouvali se, že na výlisku, který jsem dostal, se na některé sklad­bě objevilo drobné digitální cvaknutí nebo zvukový výpadek. A že záhy pošlou nosič bez těchto chyb(iček). Tro­chu jsem se pousmál: zjistil by vů­bec někdo podobnou závadičku na drónovém CD?
Stať: Trombonista Matthias Müller, kytarista Dave Bennett a basista Axel Haller, kteří tvoří trio Attacca, nejsou žádní nováčci.
Müller vydal kromě ji­ného kompakt na Leo Records a je členem Berlin Improvisers Orchestra, Bennett a Haller jsou od počátku spjati se Schraumem a najdeme je například jako členy skupin Hotelgäste, Kain-kwatett a Trio Vopá, oba účinkují na desce Sieben mal Solo a Bennett navíc exceluje na sólové Musik zum hören. Deset hudebních výtrysků (mezi dvěma a deseti minutami) je skuteč­ně plné emocí; hned vstup obsahuje něco mezi bombardováním a kleká­ním s nepřeslechnutelnými industriál-ními šramoty a vlastně celá deska je jakési šamanské orákulum, naplněné divobitím, prosakováním jednotlivých zvuků do nahloučených hluků, nahro­maděná energie z nich uniká jako pára z lokomotivy, která ujíždí přes nazvu­čené výhybky mezi zaminovanou kra­jinou, je to výbušnina v akci, vybag­rovávání náhalů s prozvoňováním i makrošelesty, hudební eroze se řítí, šmirglují v třepetavých úprcích, občas se zdá, že jde o jízdu se zaseknutými brzdami, ale hned následuje útok na kótu vřavy, vše se valí, škvíří, žejbru­je, skřípe, vrže, hrčí, piští nad zárub­ní pomíjejícího odbíjení, 1000 zvuků ve skupenstvích se odpojuje a připo­juje v přeletu nad zapeklitou roklinou běsnění, jsou to skotské zvukové stři­ky. Ale nejde jenom o rabijátství, tato sehraná trojice si dovede i ztichleji po­hrávat s rourovým perkusivničením, napojeným na membránu olbřímích vzdechů či průdechů, meluzíní fiče­ní se noří do omamnosti, je propo­jené telegrafy vlnitého komíhání, do­kud celé to ryčnění, kutání a ujíždění neodsupí. Schraum na svých dosa­vadních patnácti projektech už leccos zajímavého nabídl, ale domnívám se, že Müller na jedné straně a Bennett s Hallerem na straně druhé zkontami­novali své dosavadní odlišné exkurzy a dosáhli zcela neobvyklého souzně­ní na druhou.
Závěr: Po důkladném poslechu jsem pochopil, že pánové (a dáma) ze Schraumu oprávněně nedovoli­li, aby nějaká zvuková komplikace, byť sebedrobnější, umenšila výsled­né znění tohoto vyváženého skupen­ství. Zřejmě tu záleží na každém mili­gramu zvuku, ať se vám to zdá nebo nezdá.

Schraum, 2012, 44:54

Přidat komentář