Úvod: Krátce poté, kdy mi naše milá listonoška doručila album O’ the emotions!, mi došel e-mail od německého labelu Schraum, podepsaný jednou dámou a dvěma pány, kteří stojí v jeho čele, tedy Merle Bennett, Axelem Hallerem a Torstenem Pappenheimem. Omlouvali se, že na výlisku, který jsem dostal, se na některé skladbě objevilo drobné digitální cvaknutí nebo zvukový výpadek. A že záhy pošlou nosič bez těchto chyb(iček). Trochu jsem se pousmál: zjistil by vůbec někdo podobnou závadičku na drónovém CD?
Stať: Trombonista Matthias Müller, kytarista Dave Bennett a basista Axel Haller, kteří tvoří trio Attacca, nejsou žádní nováčci.
Müller vydal kromě jiného kompakt na Leo Records a je členem Berlin Improvisers Orchestra, Bennett a Haller jsou od počátku spjati se Schraumem a najdeme je například jako členy skupin Hotelgäste, Kain-kwatett a Trio Vopá, oba účinkují na desce Sieben mal Solo a Bennett navíc exceluje na sólové Musik zum hören. Deset hudebních výtrysků (mezi dvěma a deseti minutami) je skutečně plné emocí; hned vstup obsahuje něco mezi bombardováním a klekáním s nepřeslechnutelnými industriál-ními šramoty a vlastně celá deska je jakési šamanské orákulum, naplněné divobitím, prosakováním jednotlivých zvuků do nahloučených hluků, nahromaděná energie z nich uniká jako pára z lokomotivy, která ujíždí přes nazvučené výhybky mezi zaminovanou krajinou, je to výbušnina v akci, vybagrovávání náhalů s prozvoňováním i makrošelesty, hudební eroze se řítí, šmirglují v třepetavých úprcích, občas se zdá, že jde o jízdu se zaseknutými brzdami, ale hned následuje útok na kótu vřavy, vše se valí, škvíří, žejbruje, skřípe, vrže, hrčí, piští nad zárubní pomíjejícího odbíjení, 1000 zvuků ve skupenstvích se odpojuje a připojuje v přeletu nad zapeklitou roklinou běsnění, jsou to skotské zvukové střiky. Ale nejde jenom o rabijátství, tato sehraná trojice si dovede i ztichleji pohrávat s rourovým perkusivničením, napojeným na membránu olbřímích vzdechů či průdechů, meluzíní fičení se noří do omamnosti, je propojené telegrafy vlnitého komíhání, dokud celé to ryčnění, kutání a ujíždění neodsupí. Schraum na svých dosavadních patnácti projektech už leccos zajímavého nabídl, ale domnívám se, že Müller na jedné straně a Bennett s Hallerem na straně druhé zkontaminovali své dosavadní odlišné exkurzy a dosáhli zcela neobvyklého souznění na druhou.
Závěr: Po důkladném poslechu jsem pochopil, že pánové (a dáma) ze Schraumu oprávněně nedovolili, aby nějaká zvuková komplikace, byť sebedrobnější, umenšila výsledné znění tohoto vyváženého skupenství. Zřejmě tu záleží na každém miligramu zvuku, ať se vám to zdá nebo nezdá.
Schraum, 2012, 44:54