Radek Milinkovič alias Autopsia nedávno oslavil 25 let na hudební scéně DVD Le Chant de la Nuit, shrnujícím historii ve slově, obraze i zvuku do jednoho kompaktního celku. Albem THE BERLIN REQUIEM (Old Europa Café, 2006, 41:14) se teď odráží k novým obzorům. Neoklasické kořeny, které jsou signifikantní pro jeho tvorbu první a zároveň zásadní pětiletky devadesátých let minulého tisíciletí, vyplouvají stále na povrch (tři díly Funeral Music série). Vedle nich se však v tvorbě Autopsie objevují i prvky, jež byly v dřívějších nahrávkách zastoupeny velmi sporadicky. Wagnerovská rétorika je v dalších třech skladbách rozvázána do volnějšího ambientu. Sice stále temnému, ale zcela odlišnému od toho, s nímž Radek prorazil na přelomu osmdesátých a devadesátých let na albu Palladium.
Zatímco osmnáct let starý předchůdce vyvěrá z undergroundových kořenů ušpiněných industriálními zplodinami osmdesátých let, čistota nových skladeb se k posluchači snáší z nadoblačných výšin tažena k povrchu zemskému ,kafkovsky‘ nevyvléknutelným údělem. The Berlin je jedním z mála hudebních návratů poslední doby, jenž má smysl.
Neoklasické vlivy najdeme i na nové desce K. Meitzera, vědce, jehož na hudební dráhu zlákal Drakh z MZ.412. Spolu založili duo Beyond Sensory Experience, vyhrnuli si rukávy a k dnešnímu dni vydali šest dlouhohrajících alb plných neagresivních, přesto znepokojivých vizí v dark ambientním duchu. A aby toho nebylo pro pana Meitzera málo, již tak krátké časové úseky mezi alby ještě zahustil svou sólovou tvorbou.
Debut Travelling Light vyšel na českém labelu HORUS CyclicDeamon a druhý díl plánované trilogie, DARK MATTERS (Old Europa Café, 2006, 39:03) přišel jen o několik měsíců později. Skandinávci s temně ambientními sklony evidentně čerpají z podobných zdrojů, když do svých kompozic vycházejících z industriálního mumraje, dodávají předprogramovanou valivou rytmiku a táhlé posmutnělé melodie. K. Meitzer na rozdíl od Atrium Carceri (a dalších bubáků z Cold Meat Industry) posluchače prvoplánově neděsí, pozitivní energií ovšem rozhodně nepřekvapuje.
Deska je dle mého názoru ideálním soundtrackem k dospělácké verzi Verneova Ocelového města.
