Finský label Some Place Else oslavil v loňském roce deset let svého fungování a za dovršenou dekádu se vyprofiloval ve vydavatele se slabostí pro dark ambient a industrial. A právě čistým industrialem se již léta zabývají i dva ruské projekty Bardoseneticcube a Noises Of Russia, jež se poprvé spojily nad společným materiálem. Výsledkem je hutný kousek hluku zaznamenaný na desce NEW ORTHODOX LINE (Some Place Else, 2007, 47:20). Pokud uvažujeme o industrialu v dnešní době, neměli bychom dogmaticky lpět na představě zaprášených svářečů, vrtačů a rozbrušovačů. Post industrial současnosti je spíše o všemožných home made ruchových přístrojích, tónových generátorech a efektových krabičkách. Takto se prezentují i oba ruské projekty, které se v jednolitém, více než třičtvrtěhodinovém opusu pokusily najít styčné body mezi tradičním ortodoxním zpěvem a post industriálním hlukařením. Á capella duchovní zpěv je spojen především s hlubokou vnitřní spiritualitou vycházející z více než tisícileté tradice pravoslavné církve. Nažhavené oscilátory pak překvapivě lehce střídají ve vytržení vysamplované mnichy na pomalu se tvořící tlakové vlně a dosahují podobných stavů extáze. Legitimní refl exe post-industriální doby tak přináší nejen dva emocionálně vypjaté vrcholy, ale i okamžiky ztišení a kontemplace.
Podobně se do práce vrhají i dva finské projekty No Xivic a Gelsomina, jež přišly na konci roku se společnou deskou FURNACE (Some Place Else, 2007, 44:41). Album načne pětadvacetiminutová živá spolupráce obou těles, tak jak ji zachytilo nahrávací zařízení na podzimním vystoupení v Turku před necelými dvěma roky. Nechybí ostré harsh plochy ani atmosféra prokukující skrz husté ploty z ostnatých drátů. Následuje sólová věc Gelsominy Everlasting Fire, jež střídá ambientní okamžiky očekávání s totálními výplachy nejhrubšího zrna. Trojici skladeb uzavírá Henkka Kyllönen aka No Xivic se svým monumentálním kusem Greater Suffering. Hlukové kazy se zaplétají s echovaným atmosféričtějším podkladem, který nakonec získá podobu mrazivé varhanní linky, jež nás dovede až na konec desky. Na rozdíl od ideově výlučných ruských ,novoortodoxních‘ hlukařů je konání finských sousedů ponecháno na tradičních industriálních ingrediencích. Díky shodnému poměru atmosféra vs. maximální energie dokáže album zaujmout i jinak velkého industriálního skeptika, jakým já bezpochyby jsem.
