Po několika posledních albech na Veto Records / Exchange včetně Bottervaglu Erba a Bakera, které jsme propátrávali v červnovém čísle UNI, bylo jasné, k čemu musí dojít: k muskulárně totální improvizaci. Na CD, opětovně označené „plotnově“ jako Feel Beetrr, se této úlohy s vyzývavou horkokrevností zhostili kornetista Josh Berman, violoncellista a kytarista Fred Lonberg-Holm a samozřejmě nikdy svoji spoluúčast nevetující zakladatel celé edice a sublabelu Exchange, tenorsaxofonista a basklarinetista Christoph Erb. Ti tři nahrávali opětovně v chicagském Kingsize Studiu, které si pro svá americko-švýcarská spřežení Erb tak oblíbil. Od prvního tónu se ocitáme uprostřed průtočného změtení, plného skrumážovosti, průrevnosti, překotnosti a přeryvnosti. I když se bezuzdný galimatyáš občas zmírní, soutěživé přeplňování, plné propletenců a přetahovánek, trvá. Muzikanti se trumfují, kdo do takřka bezmezného chaosu zasáhne výskočněji, skotačivěji, neočekávaněji. I v dalších přepadech se všichni naráz i na přeskáčku strefují šipkami tónů do terče skladeb, kornet náletuje a další nástroje rozcupovávají a promrskávají určené náměty s rozhloučenou nástřelností. Celá rozkotaná nášlapnost místy s vřídelným zadrónováním působí až uhranutě (nikoli uhrančivě!) a cílená diskrepance, plná vyšilující vřeskutosti, se nachyluje až k zarputilému absurdnění. Tato neustálá provokativnost však je neobhroublá, nelascivní, prostopášně halucinační výřevy a běsnivé výstřelky jednolivců nacházejí vždy společnou platformu, na níž mohou na chvíli spočinout. Erb si samozřejmě nedá ujít vláčné sólo (v Boldogságu), které mu v pravý čas rozharmonizuje Lonberg-Holm, všemi svými nejrůznějšími dosavadními spolčeními mazaný. Po českém Motýlu z minulé desky tu, jak uvedeno, najdeme název maďarský, japonský a kdovíjaký ještě. Některé tituly naznačují, že na pořadu dne by měla být štěstěna (Feliče, Fortüna), ale právě ta druhá jmenovaná fortuna mi připadá poněkud výslužně zcuchaná a uskřinutě zmatková. Nutkavé probourávání takto nastíněnými tituly, někdy i s rouhavou (z)vracivostí (Onni) způsobuje bohužel – přes očividnou brilantnost, se kterou hudebníci ze svých nástrojů vydobývají maximum –, že naše pozornost překypí právě s překypěním urvávaného rumplování. Když je něčeho moc…, znáte to. Japonské Tsuki, tvořící titul závěrečného odpustkového upouštění páry, znamená podle slovníku Ivana Krouského a Ivana Šilara dojem. Jaký tedy je celkový dojem z Feel Beetrr Bererberg Tria (mimochodem: pojmenování si dešifrujte jmény zúčastněných)? Opravdu se při/po poslechu cítíme lépe, jak nám trio sugeruje? Myslím, že výslednice je dvojsečná. Obdivujeme kumštovnost a vervu všech tří hráčů. Ale ne všichni asi najdeme v albu jako celku víc než promrskávání těchto dovedností, něco, co bych vyjádřil pojmem hudební nadstavba.
Veto Records / Exchange, 2013, 64:14
