Abych si sám sobě pro radost vychutnal ten dokonale provařený obrat, využívám příležitosti a píši: sedmdesátiletý memphiský bluesový expert David Evans je vlajkovou lodí katalogu německé firmičky Blind Lemon Records. Jeho letošní album je v podstatě pokračováním dva roky starého titulu Live at Alte Post, který přinesl část nahrávek pořízených Na Staré poště v Sandhattenu v červnu 2012. Obě alba obsahují obvyklý Evansův koncertní repertoár, do jisté míry totožný s již patrně jen obtížně dostupným, dvanáct let starým debutem Matchbox Blues. Na třech písních alba se připojil vydavatel Thomas Schleiken, zdatný to fingerpicker.
Pomineme-li tedy věci, které již vyšly dříve, pak k novinkám patří Louisiana Blues, známé sice nejspíše od Muddy Waterse, nicméně Evans uvádí, že vycházel spíše z pianové verze tohoto typu nápěvu. Část kytarové aranže Bullfrog Blues z repertoáru méně známého bluesmana Williama Harrise převzal od dávného přítele a spolupracovníka Ala Wilsona. Jako zdroje pro Every Day In the Week Blues prý posloužily nahrávky Ishmona Braceyho, Rubina Laceyho a Frankieho Lee Simse.
Tónina H, v níž hraje Louise trestance Roberta Petea Williamse (starší z nás jej mohli vidět v Praze v roce 1966), je podle Davida Evanse prý užitečná, když se k vám na podium nacpe s kytarou nežádoucí spoluhráč. Skvělý spirituál The Ship Is At The Landing je z repertoáru Evansova asi nejvýznamnějšího objevu, bluesmana Baby Stovalla. Trojici připojených bonusových skladby tvoří Catfish Blues, One Way Gal a Canned Heat Blues pořízené U černé růže v Bookholzbergu.
Srovnáme-li se staršími nahrávkami, pak je na Evansově projevu přirozeně znát přibyvší léta, což ovšem v dané kategorii neznamená nic špatného, často spíše naopak. Hlas zní přiměřeně věkovitě a kytara v žádném případě nikterak akademicky. V průvodním slovu kytarista vysvětluje a zdůvodňuje svoji metodu: dnes je situace odlišná od bluesového revivalu šedesátých let, protože původní nahrávky jsou prakticky v plné šíři dostupné (a jejich aranžmá ostatně většinou nepředstavovala definitivní, stoprocentně fixovanou záležitost), a proto nejsou jeho verze precizními interpretacemi notu za notou či slovo za slovem, jak je známe z kytarových učebnic, ale více či méně jakousi syntézou na základě Evansových enormních znalostí v podstatě stoletého, ba v případě třeba takové Careless Love ještě staršího bluesového repertoáru. A samozřejmě zkušeností z terénu, ohledně nichž se s ním může poměřovat jen málokdo.
Blind Lemon Records, 2014, 55:03