Der Blutharsch: Flying High!

02_der_blutharshDokážu si představit naprosto nechápající výraz ve tváři neofolkového fanouška, který by z jakéhokoliv důvodu nesledoval pět let dráhu významného projektu Der Blutharsch a nic netušící by si pustil jeho novinku FLYING HIGH! (WKN, 2009, 58:53). Podle mého názoru by vyrazil do obchodu desku reklamovat, protože takhle ani vzdáleně jeho rakouští miláčci rozhodně nehrají. Chyba lávky! Rozlučte se s Albilem Juliusem, samplovým přeborníkem neustále se šťourajícím v nezhojených ranách meziválečné Evropy. Před vámi stojí muzikant, který se snaží v přítomném čase sázet na své vlastní hudební nápady a souhru se stálými spoluhráči. Možná to byla kontroverzní pravicová nálepka, která uspíšila principálovo autorské zrání, možná vliv rockověji zaměřených spoluhráčů (osobně se kloním ke kombinaci obého), jisté ovšem je, že Der Blutharsch pod heslem z minulého alba The Philosopher’s Stone uniformy se mění, rock’n’roll zůstává“ potvrdil stávající rockové směřování. Ba co víc, razance přerodu dosáhla takového švihu, že na novém albu prakticky nenajdete jediný sampl, žádný státnický proslov z minulosti, žádné národní pochody z 20. a 30. let dvacátého století. Albin vzal do ruky řadu akustických instrumentů a analogové elektroniky, undergroundový bluesman Bain Wolfkind zasedl za bicí, Marthynna obsluhuje bicí a perkuse a čtvrtý spolupachatel Jörg B. přidává k dobru psychedelické hady elektrické kytary. Výsledkem jejich jamování je, i díky četným hostům z neoklasické až power elektronické scény (s hvězdou Patrickem Leagasem ze Sixth Comm v páté kompozici), psychedelií silně okouřený rock, který dýchá láskou ke starých vzorům jako jsou Velvet Underground, Can nebo Sand. Jen občasná typická deklamace principála a statické klávesové linky dávají v mihotavých okamžicích vzpomenout na Der Blutharsch nedávné minulosti.
O tom, že směřování projektu je myšleno smrtelně vážně jsme se mohli na vlastní oči přesvědčit během prvního vydání přehlídky Nová Alternativa, které předvedlo čtveřici jako nekompromisně šlapající minimalisticky rockující mašinu. Neznalému dalo kvarteto možná vizuálně vzpomenout na Lauru a její tygry, jinak ale mistrně transformovalo metalové doupě klubu Exit Chmelnice do podoby, kterou měl klub ještě za dob komunismu. To znamená do podoby posvátného prostoru, kde muzika je přijímána jako nejvyšší obětina, jak ze strany posluchačů, tak samotných muzikantů. Již brzy se o tom budeme moci snad přesvědčit sami znovu. Videozáznam koncertu vyšel na výbornou a kapela plánuje jeho vydání na DVD.

Přidat komentář