Mívám poněkud negativní stanovisko k používání označení super, vždycky mi zavání něčím reklamním. Ovšem v případě kanadského seskupení Ensemble SuperMusique musím rezignovat, protože tady se pod jedním zastřešením setkáme se skutečnou smetánkou québecké hudební scény, konkrétně se saxofonisty Jeanem Deromem a Joane Hétu, sampleristkou Diane Labrosse, perkusistkou Danielle Palardy Roger, bubeníkem Pierrem Tanguayem a turntablistou Martinem Tétreaultem, tedy s muzikanty, jejichž sólová alba i projekty tvoří podstatnou náplň edice Ambiances Magnétiques, která dnes už čítá víc jak sto osmdesát kompaktů.
Tento soubor zabodoval už roku 2004 s deskou Canevas + a tentokrát na albu, nazvaném Y’A DU BRUIT DANS MA CABANE (AM, 2008, 46:58) svůj debut překonal, protože nepodává pouze výčet ze svých koncertních aktivit, nýbrž nabízí jednolité hudební dílo, do kterého se od samého počátku všichni hudebníci pouštějí s maximálním nasazením a s překvapující vynalézavostí. Prostupování zvuků, hluků, hlasových projevů i deformací, znervózňujících proměn, dobrodružných výprav, až pouťových nebo cirkusáckých pasáží, překvapujících reakcí, zalykavosti i výbušnosti – to je náplň šesti prapodivných hudebních konglomerací, při jejichž poslechu se vám zdá, že sledujete vzrušující film, letíte v letadle někde ve výšinách a zároveň se řítíte peřejemi na vratkém plavidle, které se však nemůže potopit, ale také se prodíráte téměř neprostupnou buší a prosekáváte si mačetou stezku k hudbě. A k tomu všemu vás oslovuje humor všech zúčastněných, kteří se překřikují, přepískávají, přehlušují a přebubnovávají, přičemž je patrné, s jakým plezírem, až dětským, komunikují spolu a zároveň potažmo i s posluchačem. Přes roztodivnost zvukovou a rytmickou máte neustále dojem homogenního díla, neustále probíhající vzájemné diskuse. Kdybyste sledovali začátky těchto hudebníků a jejich povlovný vývoj za léta existence AM, pochopili byste, že jim nejde o schválnosti, žvatlavosti, pazvuky, chřestění, šramocení, zvukové pitvoření, nýbrž že si postupně klestili cestu k projevu, který oslovuje právě svou dráždivostí, svým až téměř dryáčnictvím, že humorno, které z toho všeho vyplývá, může být povzbudivé. Uchvátanost, hybnost, skřekovitost, až opičí halasivost i brebentění – to jsou další prvky, které se tu projevují, stejně jako atmosféra džungle za nočního lovu, plná zadýchanosti i výhrůžnosti, běsnění, předbíhání, lákání, ukrývání a varování. Náš svět jako místo neklidu? Myslím, že o takovéto seismografické vyznění této zvukové expedici ani nejde. Ostatně Diane Labrosse záměr možná postihla v několika slovech: „Rok v životě… s jeho láskami, truchlivostmi, radostmi, nemocemi, hrami, drobnými nicůtkami. Šňůra dní rychle míjí.“