Rukopis italského hudebníka Giulia Aldinucciho je rozkročen mezi ambientem, experimentální elektronikou a současnými impulzy klasické hudby. Albem Shards Of Distant Times uzavírá trilogii alb vydaných na labelu Karlrecords. Na první desce Borders And Ruins řešil téma hranic jako zóny střetu mnoha kulturních fenoménů, na druhé pak vnitřní hranice mezi vnitřním a vnějším světem. Letošní novinka má jiné, i když znovu na předchozí kolekce navazující „hraniční“ téma – propustnou hranici mezi starým a novým. Před současnými technologiemi byly všechny zvuky tvořeny přírodním, akustickým způsobem. Dnes jsou stejné, ale i uměle vytvořené tóny vysílány po celém světě i vystřelovány do vesmíru. Vrací se pak k nám často ve zkreslené, degradované podobě. Zvuky mobilních telefonů, počítačů a dalších přístrojů se dostaly do našeho vědomí a mají dopad i na zbytek přírodního světa.
Aldinucciho starý přírodní svět reprezentují samply „staré hudby“. Vzdálené sbory, varhanní tóny nebo držené „symfonické“ takty jsou podrobeny onomu obrábění současným světem. Jsou upravovány, podobně jako na předchozích dvou albech projdou výraznou proměnou, aby nakonec byly Giuliem složeny do melodicky i aranžérsky nových kompozic. Na letošní novince, díky stěžejnímu tématu, projdou vstupní data možná ještě radikálnější úpravou než na předchozích kolekcích, přesto má výsledek znovu, jako na předchozích dílech autora, podobu velebné zapomenuté bohoslužby.
Představují člověka, který se snaží v chaosu současného světa upnout k něčemu stabilnímu, podstatnému, přesahujícímu všední problémy každého z nás.
Táhlé melodie sedmi kompozic desky vždy míří do velkých, rezonujících prostor a zde, v dlouhém echu pomalu plynou prostorem. Shards Of Distant Times je albem, které může mít různá vyznění. Může působit staromilsky, rezignovaně, ale také může být bráno jako kolekce, která se snaží v dnešním Babylonu nacházet pozitivní impulsy do budoucna. Rozhodnutí už je na samotném posluchači.