Vždy je vzácné, když tuzemský koncert historické jazzové hvězdy se nejen koná, dokonce je nahrán a posléze vydán na místní značce. Toto štěstí nás potkalo při loňském koncertu 14. července pod letní oblohou zahrady Jízdárny pražského Hradu. Pravdaže, v diskografii dotyčného muzikanta se bude jednat spíše o nahrávku raritní (koncert před hlavou státu bývalé sovětské kolonie, v níž se jazzu na růžích nestlalo), tak pro několik stovek účastníků koncertu a místní jazzovou obec jde určitě o záležitost v hodnotě vzácného dárku. Album vyšlo pod ni českým, ni anglickým názvem TRIO HANK JONES (Multisonic, edice Jazz na Hradě, 2009, 72:14) a jeho výjimečnost byla podtržena dodatečným vydáním také na LP desce ve zkráceném výběru.
Muzikantem, o nějž jde, je pianista, kapelník a skladatel Hank Jones, v čase pražského vystoupení téměř jednadevadesátiletý (narozen 31. 7. 1918). Význam nahrávky zvyšuje fakt, že je to jedna z jeho posledních, neboť letos 16. května v New Yorku skonal. Jones patří ke generaci muzikantů, kteří jsou oporou hlavního jazzového proudu. Prošel jazzovou historií od raného swingu po současnost a v každém období dokázal vést a hrát i s nastupujícími generacemi, což jej samozřejmě ovlivňovalo. Jeho styl je proto fúzí vlivů nejdůležitějších klavíristů všech generací, počínaje Fatsem Wallerem a jeho harlemským stride piánem, přes Arta Tatuma, Counta Basieho či Teddyho Wilsona až k průkopníkům moderny. Jonese najdeme též v All Stars Bandu Milese Davise na jeho významném albu Something Else (1958).
V jeho triu hrál kontrabasista George Mraz (1944) a bubnoval Willie Jones III (1968), jenž, jak Hank zdůrazňoval, není jeho příbuzným. Jak vidno, toto trio pokrývá generačně od sebe dost vzdálené hráče a jazzový mainstream je právě tím, co je spojuje v jedinečné přesně swingující souhře. Ostatně Jiří Mráz si s Hankem Jonesem výborně rozuměli už v minulosti, znali se z orchestru Hankova bratra trumpetisty Thada Jonese, nedávno také z kapely saxofonisty Joe Lovana. Nahrávka kompletního koncertu se dá poslouchat opakovaně a při pozorném vnímání budete stále objevovat nová potěšení z jejich hudby. Takoví muzikanti nedokážou koncert odehrát z povinnosti: jsou dobří, hra jim přináší společnou radost přenášenou na publikum. Repertoár je ryze standardní, pro někoho možná staromilský – ale: je staromilské poslouchat Bacha?! Nejvýznamnější místo v něm mají skladby geniálního pianisty Theloniouse Monka (Round Midnight, Rhytm-A-Ning, Blue Monk). Mezi tuctem skladeb (včetně dvou přídavků) najdeme například Records Me, Stella by Starlight či Twisted Blues. Nechybí působivé blues Comin Home, Baby! a jednoznačným vrcholem koncertu bylo Jonesovo sólové podání balady Lonely Woman. George Mraz a Willie Jones III nejen tvořili ke hře Hanka Jonese dokonalou rytmiku, obohatili ji k pianistovu stylu citlivě pojatými sóly a Mrázovo umění basové hry a muzikantskou empatii netřeba zdůrazňovat – mluví za něj čtyřicetileté působení na vrcholné scéně amerického jazzu.
