Aktivita francouzské kontrabasistky Joëlle Léandre je nezměrná, tato improvizátorka s obrovskou energií střídá partnery (tedy hudební!) jako na běžícím pásu a co víc, mnohá z těchto koncertních setkání okamžitě putují (nejen) k jejím ctitelům ve formátu CD, což vzbuzuje občas závist mezi jejími méně populárními kolegy nebo spíše kolegyněmi. (Nemluvím naprázdno: najdete ji kupříkladu na značkách Leo, FMP, Red Toucan, Hat ART, In Situ, Kadma Collective, Music & Arts, Barkin Hoop, Victo, Potlatch atd.)
Jenomže není se co divit: ať se tato světoběžnice (hudebně) střetne s kýmkoli, dokáže okamžitě nejenom zareagovat na jeho pojetí, ale zároveň se vemluvit do jeho přízně a jemně mu vnutit i svůj záměr, svoje směřování. Její škála je takřka bezmezná od chlácholivého ševelení po dryáčnické harašení, její hra je protkána někdy něhou, jindy útokem vabank, je někdy dramatická a vzrušivá, jindy skotačivá a obohacená dráždivostí, její špílce, ať už hráčské či vokální, přijímá publikum s nadšením. Taková je Léandre, pokud ji chceme charakterizovat alespoň v náznaku celistvosti. Při jednotlivých příležitostech pak slýcháme její projev na přeskáčku. Na albu OUT OF NOWHERE (Ambiances Magnétiques, 2008, 50:03), nahraném tentokrát opět studiově v Paříži, se potkala s klavíristou Quentinem Sirjacqem, Pařížanem o sedmadvacet let mladším, který střídá obvyklý projev s preparováním nástroje a občas to dotvrdí úderem na gong, a výsledek je přesvědčivý jako téměř vždy. V jedenácti improvizacích cítíme komorní zahloubanost, plnou nuancí a zvukových detailů v perfektní provázanosti, introspektivní jemnost i naléhavost, až šerosvitné halucinační ztišení na jedné straně (Hallucinations), na straně druhé pak burcující atak (Awakening) nebo přímo bouřkové vytržení, podpořené hlasovou eskapádou (Ruin). I pasáže, při nichž jde více o seskupení fragmentárních prvků, mají svoji provázanost, přelévají se z nálady do nálady, přičemž ani jeden ze zúčastněných se nedere dopředu, naopak se neustále doplňují, proplétají, reagují na každou maličkost, ať je to proměna rytmu nebo intenzity projevu. Prostě další deska, spjatá s „Madam Kontrabas“, jak bývá Léandre nazývána, kterou si uchováte hodně blízko přehrávače, protože se k ní budete vracet.