O košickém seskupení Kolowrat jsem dosud tušil jen to, že existuje, a že kvůli názvu si je někteří pletou s jakýmisi ruskými nácky. Hned první kontakt s jejich oficiálním debutem (předcházelo mu několik samovydaných demonahrávek) byl ovšem až překvapivě příjemný. Nezvykle procítěný zpěv, ne nepodobný stájovým kolegům Živé kvety, svou bolestnounaléhavostí dává tušit, že hrát podobnou hudbu na současném Slovensku není zrovna poukázka na davy pod pódiem. Album VRANY SA VRACAJÚ (Slnko rec. & Black Point Music, 2006, 57:01) je ovšem jen dalším v řadě důkazů, že vydavatelé mají neomylný ,čuch‘ na to nejlepší ze slovenské nemainstreamové produkce. Je propracované, produkčně dotažené do všech detailů a jednoduše přesvědčivé. A troufám si tvrdit, že od srovnatelné angloamerické produkce ho odlišuje jen zpěv ve slovenštině, ale ani v nejmenším kvalitativní úroveň. Mimochodem právě výrazný, jakoby dýchavičný zpěv, který může napoprvé až iritovat, je – když si na něj s dalšími poslechy zvyknete – jednou z deviz skupiny. Tím, co ji odlišuje od mnohých dalších podobně orientovaných souborů. Není to hudba veselá, nezapře vlivy melancholiků typu Nicka Cavea, belgických dEUS, ale i rozvazbených a špinavě kytarových následovníků Sonic Youth. Navíc namísto častých kláves tu jsou mnohem pestřejšími barvami hrající akordeon a hostující housle bývalé členky kapely. Kolowrat nenabízejí vyčnívající hity a doplňkovou vatu, jejich nahrávka je nesmírně vyrovnaná a opravdu jen těžko hledat slabší místa. Co je na jejich albu naprosto nadstandardní, jsou texty. Obraty, při kterých mrazí, obrázky zdánlivé všednosti, realisticky ventilující pocity i bijící na poplach. Leader Rasťo Rusnák, který je jejich autorem, není prototypem naduté rockové hvězdy, nehraje si na básníka, nezakrývá pochybnosti. Přesto jeho tvorba poetická je. Texty jsou tu bojem o holou existenci. Od vlkov pecne chleba / a vína plné poháre / to nie krv a telo / to peklo dýcha do tváre. Máteli rádi temnější strunu a rockové spolky, které se obejdou bez siláckých gest, dychtivého následování všeho, co je in v britském hudebním tisku i malování světa na růžovo, pak je Kolowrat dobrou volbou.
