Lynne Arriale: Nuance

5_lynne_arrialePřed pěti lety byla Lynne Arriale, u nás tehdy ještě nepříliš známá klavíristka a skladatelka, hvězdou desátého ročníku festivalu Jazz Goes To Town. Tehdy s sebou přivezla mnoha kritickými oceněními ověnčené aktuální album nazvané po písni Beatles Come Together, kterou hned v úvodu se svým triem zahrála. Následovala labutí píseň více než desetileté spolupráce s basistou Jayem Andersonem a bubeníkem Stevem Davisem, jímž byla živá nahrávka Lynne Arriale Trio Live zaznamenaná na CD a DVD. Současnost její kapely, s níž můžeme prožít pražský koncert 5. května, představuje opět komplet CD+DVD NUANCE (Motema Music/P&J Music, 2009, 55:06). Nahrávka vznikla ve studiu za účasti publika v srpnu 2008 a DVD zachycuje věrně celý nahrávaný koncert. Navíc si v dalších kapitolách můžete vyslechnout poměrně rozsáhlé rozhovory s jednotlivými muzikanty. Pianistka na nové desce hraje se svou dnešní kapelou, v níž na trubku a křídlovku hraje Randy Brecker, na kontrabas George Mraz a na bicí soupravu Anthony Pinciotti. Repertoár Arriale opět sestavila ze skladeb vlastních (tentokrát převažují), s pečlivě zvolených standardů, a podobně, jako na CD Come Together (Motema Music, 2004), na úvod vybrala opět perlu soudobé populární hudby, Stingovu píseň Wrapped Around Your Finger. Už dříve si vyzkoušela sound klasického tria doplnit o hráče na dechový nástroj, například se slavným tenorsaxofonistou Bennym Golsonem, tentokrát si vybrala nástroje Randyho Breckera. Tento trumpetista je spíše představitelem hard bopu a jazzrockových fúzí, o to zajímavější je jeho oddání se hře Arriale. Jejímu citovému podání, vnitřní síle, jejíž vnější projev v improvizaci kontroluje nikoli kvůli tomu, aby posluchače nenudila, ale proto, že touto střídmostí dosahuje silného účinku. Brecker je vedle Arrialové citlivým přednašečem balad, převážně s lyrickým tónem obou svých nástrojů. Pojetí Stingovy skladby hned v úvodu však předvede, že ani boperská živočišnost není členům kapely vzdálená: prostřední pasáž je dravá, o to více vynikne vlastní melodické téma. Není pochyb, že Arriale be bop považuje za energetické i imunitní centrum jazzové hudby. Dokonale to vysvětluje svým podáním Monkovy I Mean You nebo Gillespieho A Night In Tunisia, ale také vlastními Crowfi sh & Gumbo s ostrým Mrazovým sólem nebo v La Noche. Celé kvarteto člověka doslova vozí na obláčku blaha při Ballad At The Sad Young Man od broadwayského skladatele a pianisty Tommyho Wolfa (1925). Album končí Arrialové skladbou A Gentle Soul jak vystřiženou z vlasteneckého amerického zpěvníku: uchu dobře čitelné zpěvné písničkové téma, pomalý rytmus, odraz staré irské a anglické zlidovělé hudby přenesený na americký venkov osmnáctého století, song mezi Johnem Dowlandem a Charlesem Ivesem. Takové pojetí melodie je pro skladatelku Lynne Arriale nejbližší.

Přidat komentář