Magnetik: Wells

8_magneticElektronika, sci-fi a experiment. Božská trojice stojí za projektem Magnetik Mirka Papeže, pardon, Moimira Papalescu. Z drobného elektronického kvasu poloviny devadesátých let je to právě on, kdo chytil druhý dech a dnes konečně sklízí pšenku, kterou mu Gun Dreams, ani Vanessa Gun dříve nepřinesly. Nihilisti Moimira Papalescu jsou dnes ceněným produktem, na který slyší posluchači ve velkém, ale bylo jen otázkou času, kdy alternativní stránka Papežovy osobnosti silně bouchne do stolu. Stalo se tak před dvěma roky a debutová bezejmenná deska byla na světě. Návrat k čisté, pokud možno analogové elektronice přinesl spíše pečlivé ohmatávání terénu s pár zásahy do černého. Nové album WELLS (X Production, 2007, 56:45) ale promarněnou příležitost vynahrazuje, a troufám si říci, že víc než vrchovatě. Jak už název může kovanému scifistovi napovědět, inspirací se Magnetik obrací k H. G. Wellsovi, spisovateli úhelného kamene žánru, románu Válka světů. A stejně jako vizionářské dílko tohoto Angličana pracuje i Magnetik (krom Papaleska tvoří formaci ještě Peter Van Krbetz a SM24) s hlavou obrácenou do bezedné noční oblohy. Výsledkem je experimentální ,meziplanetární‘ hudba, často postavená na velmi archaických nástrojích. Od celé řady analogových miláčků se odpíchneme až vysavači, různě upravovaným zvukům třeba i z prastarých databank, spinetu, tympánům a samozřejmě Van Krbetzovým saxofonům, cellu Philippa Feisse či deklamujícímu doyenu domácí sci-fi Radovanu Lukavskému. Celkem dvaadvacet tracků od několik desítek sekund trvajících experimentů, až po našláplé taneční kousky s několikaminutovou stopáží. Wells je na české poměry výjimečná deska podtržená navíc vynikajícím digipackovým obalem. (P. S.: Psáno při sledování druhého dílu Hvězdných válek)

Přidat komentář