Mark Alban Lotz: Solo Flutes

mark_albanNěkteré sólové desky mi připadají pouze jako souhrn dovedností hráčů, kteří chtějí dokázat, co všechno na své nástroje svedou zahrát. Není tomu tak v případě Solo Flutes virtuózního pokušitele na koncertní flétnu, altovou či basovou flétnu, PVC kontrabasovou a preparovanou flétnu Marka Albana Lotze. Dosavadní alba jak na značce LopLop, tak Evil Rabbit, kde šlo především o spolupráci s Meinradem Kneerem, hostování se skupinou Islak Köpek v Istanbulu, vystoupení v Havaně atd. už dostatečně prokázalo Lotzovo originální pojetí, s jakým prezentuje své nástroje. A právě nejnovější sólový exkurs, který bychom mohli nazvat flétnissimovým diadémem se sedmnácti komprovizacemi, je nejenom plný provokativního výbušnění, bujnosti a odtaživosti, ale také kompoziční skladebnosti, prošpikované šesti sekvencemi pro basovou flétnu, žertovně popudlivými, skorokalamitními hříčkami, plnými výdešné hrčivosti, prolínání hlasu a flétny včetně prozpěvovaného vykřikování a dialogizování s nástrojem. Flétny mu skutečně dostačují, aby zvládl co nejširší škálu (po)citů, každá ze skladeb má svoje sdělení, výrazové bohatství od hádavého skeče až po velebivou objímavost. Lotz se jenom mimochodem přizná, že mu je vzdáleným kmotrem Rahsaan Roland Kirk (For Rahsaan), protože před pikolou za pikolou třímá své nástroje zcela osobitě včetně chrčení, propiskování, obkružování, nenásilného zašmodrchávání, bobtnání, kolovrátkování… třeba po vodnické zvuky, vyluzované jako z vodovodního potrubí. Až po nemučivý, pozitivní výhled, kterým se domedituje v nezimomřivém závěru skladby A Fine Winter. Tedy: na hony daleko pouhopouhého pokusnictví se rozprostírá celistvý prostor Lotzova kumštování, plný naléhavosti, dotazování a uzemňování. Vše je tu nahráno bez dohrávek či dodatečných ruchů v hudební škole v holandských Alphen aan den Rijn počátkem letošního roku a tehdejší dovádivě hravá atmosféra je na CD perfektně zpřítomněna.
LopLop, 2014, 50:53

Přidat komentář