Minirecenze: Evergreen stylového undergroundu Free Jazz Trio (Olomouc)

„…Čert už vlastně ví, co to vlastně hrajeme. Ale je to stále volnější, napínavější a háklivější na invenci, rozpoložení, kondici. Milan Opravil se totiž pro určitou míru jistoty vždy snažil alespoň o přípravu schémat našeho následného podání – i když se, pokud vše dobře šlo, nakonec nedržela. Teď jdeme do všeho po hlavě.“ (z dopisu Josefa Bláhy 12. prosince 1997, krátce po vystoupení na Alternativě ’97)

6_Evergreen_StylovehoMálem na minutu přesně osm let po Bláhově dopisu mi domů z Olomouce dorazilo třetí samizdatové album kapely Free Jazz Trio nazvané Temperance. Přišlo mi jako výčitka celé české jazzové obci, pořadatelům v klubech a festivalů, vydavatelům hudby, nastupující generaci jazzových publicistů, kritikům mainstreamové malodušnosti a podbízivé fúzovitosti: ‚Jsme tu už přes třicet let, máme za sebou spoustu úspěšných koncertů i odborných pochval, přesto jsme stále na okraji domácí scény; protože v našem jméně máme styl, který tu nikdy nikdo nebral vážně!‘ „…Pro československou jazzovou scénu bylo charakteristické, že zde free jazz byl ‚mrtev‘, i když v zemích jiných ‚žil‘. Užijeme-li i nadále obrazných rčení, byl ‚pochováván‘ průběžně, a to teoreticky i prakticky. Domnívá-li se řada kritiků, že opadává jeho obliba (!) i u nás (!), jedná se o zjevný nonsens, neboť v tomto případě je asi marné se zřejmým uspokojením vyvolávat uměle kocovinu, jaká vzniká po opadání jiných ‚vln‘.“ (z dopisu Milana Opravila 15. října 1980)
Dávná Opravilova slova mají, jak vývoj českého jazzu celé osmé dekády až k dnešku ukázal, setrvalou platnost. Kvůli Free Jazz Triu Olomouc jsem kdysi napsal celý článek o freejazzové historii (UNI 4/1995), o stylu, jímž vrcholí vývoj moderního jazzu od be bopu a jeho proměny v cool jazz, hard bop, doprovázené odbočnými nebo souběžnými vývojovými cestami. Free jazz také pootevřel vrátka plnohodnotnému fúzování s rockem, ať už v podobě akustické (slyš kvarteto Charlese Lloyda), částečně elektrifikované (slyš kvarteto Garyho Burtona, kvinteta Milese Davise) nebo v závěru zrání, na přelomu 60. a 70. let již zcela zapojené do zásuvek různých krabiček (Miles Davis, Weather Report, Mahavishnu Orchestra). U nás čas tohoto vývoje ve všech třech stádiích reprezentoval vzorně jen Jazz Q, tehdy ještě společná kapela Martina Kratochvíla a Jiřího Stivína. Přes hard bopový mainstream se Jazz Q rychle ubíral k free jazzu a jeho částečné elektrifikaci. V tomto bodu rozvoje se však zakladatelé rozešli a každý směřoval důsledněji k vlastní vizi – Stivín k ryze akustickému free, Kratochvíl k ,elektrizaci‘, k jazzrocku a nakonec, vývojově pozpátku, k bluesrocku. 6_Looking_Back_In_Dream
Na počátku devadesátých let mi Free Jazz Trio zmizelo z doslechu, tak jsem ho v článku zároveň pohřbil. Navíc jsem věděl, že v roce 1989 v kapele už nehrál její spoluzakladatel a také ideolog jejich hudby Milan Opravil. Zánik kapely z důvodů vnitřních koncepčních neujasněností mi také subjektivně popsal basista a v onom čase kapelník tria Josef Mahdal ve svém dopise z listopadu 1990. Můj poslední zážitek z jejich výbušného hraní byl tehdy datován 28. květnem 1988, kdy byli ke slyšení v olomouckém letním kině. Až jednoho dne, někdy na přelomu tisíciletí, mi od Petra Večeři přišla nahrávka se záznamem citovaného koncertu. Samizdatové album FREE JAZZ TRIO: DNES NA „VLNOBYTÍ“ (CD, 55:58) nám představuje kapelu v obsazení ještě s altsaxofonistou a barytonsaxofonistou Milanem Opravilem, s jeho letitými spoluhráči sopránsaxofonistou, tenorsaxofonistou a houslistou Josefem Bláhou a bubeníkem a perkusistou Petrem Večeřou. Novým členem už byl baskytarista Luděk Záruba, který rok předtím nahradil Josefa Mahdala.
V těch dávných psích časech, pro někoho báječných, se Free Jazz Trio zabydlelo spíše na tehdejší alternativní než jazzové scéně, bok po boku experimentálním rockovým kapelám typu seskupení Mikoláše Chadimy, brněnských i pražských ‚nových vln‘ – od nichž olomoučtí pořadatelé odvodili i onen zdánlivě nespisovný název festivalu.
Úvod historické nahrávky patří skladbě Motion Joe Farrella, význačného saxofonisty a flétnisty 70. let, který dobře zosobňuje fúzi hard bopu a free jazzu s rockovými vlivy. Připomenu jen jeho účast v Return To Forever Chicka Corey. Tato skladba a přítomnost Zárubovy baskytary současně poukazuje na posun rytmiky Free Jazz Tria k větší ‚rockovosti‘, ovšem při zachování freejazzové uvolněnosti v improvizacích Opravila a Bláhy. Druhou převzatou věcí je Galata Bridge od jednoho z nejoriginálnějších freejazzových saxofonistů a klarinetistů, muzikanta velkého rozhledu po světě hudby, Johna Surmana. Další dvě skladby jsou kolektivními tématy Free Jazz Tria: Již a Finále v typickém soundu kapely.
Vraťme se ke sklonku a současně skonu mystických šedesátých let dvacátého století, kdy se toho tolik odehrávalo nejen v politice, ale i v umění, také v hudbě, jazz a rock nevyjímaje. V roce 1969 sestavili jazzmani v Olomouci, v jedné z hlavních bašt tuzemského jazzového dění, pianista Emil Viklický (21 let) a barytonsaxofonista Milan Opravil (29 let) Jazz Sextet, časem zúžený na kvartet hrající pod názvem Jazz Q.E.V. Po odchodu Viklického na vojnu o dva roky později Milan Opravil sestavil trio, které mělo premiéru 10. února 1972 ještě pod původním názvem Viklického kvarteta. Na podzim kapelník název změnil na Free Jazz Trio vystupující po republice s rozšířeným přívlastkem o místo původu. Původními členy byli ještě kontrabasista Josef Černý a bubeník Antonín Náplava. Opravilova výchozí orientace byla na místní poměry zcela ojedinělá a revoluční: akustická podoba free jazzu v jeho nejryzejší podobě, jakou mu byla hudba klasika Ornettea Colemana, a snad ještě více – novy soudobého světového jazzu, Johna Surmana. Později do repertoáru přijímali i témata dalších velkých současníků a ctitelů free hraní – Jana Garbareka, Michala Urbaniaka, Cecila Taylora, Alberta Mangelsdorfa, Stu Martina. Právě Surmanovo The Trio s basistou Barrem Phillipsem a bubeníkem Stu Martinem, jejich vystoupení na pražském mezinárodním festivalu v roce 1970, bylo sudičkou Opravilova tria. Promovaný matematik Emil Viklický zatím v Praze ‚válčil‘ v orchestru Vojenského uměleckého souboru, o vycházkách navštěvoval Redutu, aby si zajamoval s freejazzovým triem Jiřího Stivína (s basistou Petrem Marcolem a bubeníkem Milanem Vitochem) a začínal svoji spolupráci s mainstreamovým Jazz Sanatoriem Luďka Hulana.
6_TemperancePo prvním významném ocenění na Národním amatérském jazzovém festivalu v Mladé Boleslavi v roce 1973 bylo Free Jazz Trio zvukově i hráčsky posíleno o druhého saxofonistu, klarinetistu a také ‚colemanovského‘ houslistu Josefa Bláhu. Následnou šestnáctiletou kariéru kvartetního Free Jazz Tria tvořila sice nepříliš častá vystoupení, zato vždy velmi úspěšná představení na všech důležitých akcích domácího jazzového života. Jako výjimečná jazzově ‚alternativní‘ kapela se stala doporučovaným tělesem Jazzovou sekcí pro akce po celé republice. Nepřekvapí, že jako první jazzová kapela byla pozvána k vystoupení na festivalu Alternativa pořádaného Unijazzem.
V průběhu let docházelo k několikerému střídání na postu bubeníka, měnili se i basisté.
V roce 1978 Milan Opravil přerušil činnost kapely, situace na české scéně, ale i v kapele mu připadala neperspektivní. Už v létě 1979 mu však nezávisle na sobě Petr Večeřa a Josef Mahdal nabídli spolupráci. Mahdal byl basový experimentátor, který záhy přišel s elektrickým kontrabasem vlastní výroby ‚tetrachord chassi‘ (obdoba nástroje, kterým proslul Eberhard Weber), také používal elektrickou bezpražcovou kytaru, tehdy ještě u nás v jazzu téměř nepoužívanou. Osobně mám tuto kvartetní podobu Free Jazz Tria s Opravilem, Bláhou, Večeřou a Mahdalem spojenu s nejsilnějšími prožitky jejich hudby. V roce 1987 Josef Mahdal odchází a nastupuje Luděk Záruba s baskytarou. Ještě před koncem téhož roku z kapely odešel, převážně ze zdravotních důvodů Milan Opravil, což považuji za tečku za první kapitolou existence Free Jazz Tria. Opravil je však nadále svými názory své životní kapele nablízku.
Navzdory problémům vlastního osudu, nepřejícnosti a posměškům domácí jazzové scény Free Jazz Trio oslavilo koncertem v olomouckém Divadle hudby v květnu 2002 neuvěřitelných třicet let své existence. Část koncertu si pak – opět samizdatově – vydali na albu Free Jazz Trio: LOOKING BACK IN DREAM (CD, 44:20), se šesti vlastními tématy a se Songem of Space z alba SART Jana Garbareka (ECM, 1971). Nahrávka je v duchu názvu lehce freejazzově melancholická, obsahuje například výborné Bláhovo sólo s bluesovým oparem na elektrické housle v Conjuction, ale také zvukové nevyváženosti – ve skladbě Kousek pro budoucnost se saxofonové sólo ztrácí v pozadí za basovou linkou. Stylově zcela vybočující je pak Odpolední sen, zpěvně impresionistická ‚náladovka‘, místy až navozující atmosféru slavných původních Velebného Nebajek. Něžné folklorní sólo Bláhova klarinetu doprovozené jen zvonkohrou perkusí naznačilo další možnou inspiraci do budoucna. Nahrávka je triová (Bláha, Večeřa, Záruba), ve dvou skladbách přispívá na perkuse Antonín Náplava, bubeník prapůvodní sestavy Free Jazz Tria, jehož šedesátinám jsou věnovány úvodní a závěrečný titul. Srovnávací dojem je pro mne takový, že Bláhovi chybí strhující dialogy s Opravilem, které tvořily nejdramatičtější okamžiky jejich hudby a celkově přítomnost dvou saxofonů hudbu zvukově zhušťovala.
Poslední opus Free Jazz Trio: TEMPERANCE (CD, 63:44), opět samizdat, v graficky přitažlivém obalu Vítězslava6_Dnes_Na_,,Vlnobyti'' Nováka, je výrazným kvalitativním posunem stvrzujícím, že také s druhou kapitolou existence Free Jazz Tria se bude muset česká jazzová scéna vyrovnat. Ve slovníku k názvu alba najdeme odpovídající české výrazy jako střídmost a umírněnost, ale také přímo ‚protialkoholické hnutí‘. Nemíním se ptát, co kapelu k názvu přivedlo, nechám to na hudbě samé. Pro vlastní zvuk a hru je zde důležitá přítomnost dalšího dechového nástroje – trubky Lubomíra Bláhy z Telče, bohužel jen hostujícího. Album obsahuje 13 témat, ‚střídmost‘ spočívá ve způsobu, jakým využívají freejazzové možnosti kapely postmoderního jazzu, především evropské. I při zachování volných improvizačních pasáží jsou základem skladeb melodicky sdělná témata, lze v nich i zaslechnout vzdálené ozvěny folkloru, aniž bychom cítili potřebu mluvit o world music, výrazná rytmika šlape s pulzující pravidelností a s důrazem na zvukově výraznou basu. Obdobně jako už na minulém albu sound decentně a účelně Luděk Záruba dotváří syntezátorem. Trochu mi připadají na mysl projekty kapely Sound & Fury finského avantgardisty Edwarda Vesaly, ale bez jeho typické rytmické brutality. Opět můžeme obdivovat výraznou hru Josefa Bláhy, ať už hraje na saxofony nebo housle, od nichž tradičně létají prasklé žíně smyčce, často i struny, a také na klarinet, který je vlastně původním Bláhovým nástrojem. Večeřova bicí souprava nad pravidelným beatem vytváří výbušné gejzíry a basa si na mnoha místech prozpěvuje tak, že stojí zato se do ní pozorně zaposlouchat.
Free Jazz Trio, jak slyšeno, nadále tvoří, navzdory české jazzové přirozenosti. Polistopadovou dobu lze charakterizovat v našem jazzu jako vyrovnání se z minulostí kvalitativním splynutím se soudobým hlavním proudem postbopu. Posledních pár let s nástupem nové generace však naznačuje, že zde vzniká okruh muzikantů, které dobrodružství volnější improvizace opět láká. Zdali tuší existenci olomouckých věrozvěstů free jazzu?

Přidat komentář

2 komentáře u „Minirecenze: Evergreen stylového undergroundu Free Jazz Trio (Olomouc)

  1. Vážený příteli, aktuální spojení na Josefa nemám, ale Petr Večeřa Vám jej určitě poskytne (Odkažte se na mě):

    vecerapfjt@gmail.com

    Srdečně zdraví VK

  2. prosil by som kontakt na pána Josefa Mahdala. S pozdravom a vďakou Kristian Bezák Bratislava