Může patafyzika souviset s hudbou? V případě skladatele a saxofonisty Norberta Steina zřejmě ano, protože veškeré své projekty označuje termínem Pata Music, tedy například Pata Trio, Pata Orchester, Pata Masters nebo Pata Generators. Nejinak je tomu při jeho nejnovějším produktu, albu SILENT SITTING BULLS (Pata Music, 2010, 50:40), podepsaném Norbert Stein Pata, Horns & Drums. Stein sám vysvětluje, že pod tímto označením může (ne) vděčný posluchač najít spoustu překvapení, proměn, vlivů, protikladů, vzrušení, pohybu a neustálého obměňování, a my bychom skutečně neměli brát jeho tvrzení na lehkou váhu: dosavadních cirka dvacet LP a CD od roku 1987 do dneška variuje všechny možné modifikace jak souborů, tak hudebních inspirací od zvuků javánských domorodých nástrojů až po velkokapelový zvuk s pěti trumpetisty, pěti trombonisty, sedmi saxofonisty atd.Tentokrát je sice ve volbě spoluhráčů umírněnější, k jeho tenorsaxofonu se přidávají pouze tři – fl étnista Michael Heupel, bubeník Christoph Haberer a Nicolao Valiensi s euphoniem –, nicméně právě tato značně neobvyklá kombinace dělá divy. Těch osm skladeb, které tu ze Steinova pera najdeme, prostřídává styly, přístupy, timbry, razance, potichlosti i poťouchlosti nejenom mezikompozičně, nýbrž i vnitrokompozičně, a vzniká tak dojem jakéhosi nitrožilního přelévání, přeskakování, pulzování. Přispívá k tomu sám skladatel i jako sólista, nesmíme mu však podsouvat, že by si chtěl sólisticky zařádit pouze on sám. Sóla jsou však v případě Silent Sitting Bulls záležitost doprovodná, akcentována je souhra, což právě v případě spojování a propojování i vypojování tenoru, fl éten a euphonia působí neočekávaně, majestátně i fi – ligránsky, mazlivě i humpolácky, bizarně i samozřejmě. Haberer hudební triumvirát (nejen) podeznívá s nonšalantní bravurou i extravagancí.Kdybych měl rekapitulovat výsledný dojem z ,Mlčících sedících býků‘ (Jak indiánské! Ale jak také vlastně nepatřičné, neboť kvarteto se odmlčuje jen zřídkakdy), neparafrázoval bych zdroje, které v textu k desce sám autor uvádí, jako koridu, ztracený ráj, taoismus, jazz, nutriční záležitosti, unifi kování akcí blíže neurčených aktérů a podobně, ani bych příliš nebádal po tématech. Důležitější je pro toto seskupení samo výsostné hudebnění, hudebnění an sich, vlnící se a vzdouvající, vzrušivé i vyrušující, samovolné a mimochodné.
