Málokdy hudba vykouzlí takový stesk po starých dobrých časech přelomového období mezi moderním swingem a jazzovou modernou, po hudbě, s níž žili kumpáni Jacka Kerouaka na bezcílných poutích Amerikou, jak to dokáží kapely bubeníka Paula Motiana. Přesto si při ní můžete být jisti, že tato jeho ohlédnutí nepředstavují žádný resuscitační revival, punc současnosti je zřetelný. Řada Motianových nahrávek hlásících se k tvorbě vynikajících tvůrců tradice broadwayských muzikálů, zábavních music hallů, hudebních fi lmů či koncertů zlaté jazzové éry, a šťastných swingujících let po konci druhé světové války, je označována jednoznačně On Broadway. Letos lze prožít slastnou hodinku tohoto druhu už s pátým albem této řady: Paul Motian Trio 2000 + Two: ON BROADWAY VOL. 5 (Winter&Winter, 2009, 56:42). Broadwayská řada byla počata v roce 1989, tehdy ještě s Lovanem, Frisellem a Hadenem (On Broadway 1–3). V první půli nulté dekády nového století však došlo k zásadní změně a Motian základní omlazené trojmužné obsazení pro Vol. 4 nazval Trio 2000. Nyní se představuje verze ještě mladší, se saxofonistou Lorenem Stillmanem (1981, Londýn) a basistou Thomasem Morganem (1981, Hayward, Kalifornie). ,Plus Two‘ tvoří stejně jako ve Vol. 4 dnes už hvězdný pianista Masabumi Kikuchi a další saxofonista Michaël Attias (1968, Haifa, Izrael). Motian tak svou vizi interpretace dávných písní postupně předává novým generacím. V jediné vlastní skladbě, úvodní Morrock, v kompletní kvintetní podobě představí na pozadí ,nyvého‘ saxofonového dvojhlasu free podobu ve hře své a Kikuchiho, jak sám má vývojově na svědomí v proslulém triu Billa Evanse před půl stoletím. Pak již následuje upřímná pocta songům minulosti patřícím k těm, na nichž se vyučili improvizaci a aranžování celé generace jazzových modernistů: píseň z repertoáru Marlen Dittrichové Something I Dreamed Last Night, kterou hrával v padesátých letech také Miles Davis. Tenorový saxofon si povídá s barytonovým ve všem smutku, jímž tato skvělá šansoniérka dokázala rozechvět lidem duši. Při veškeré pietě by samozřejmě tak, jak hraje Kikuchi, nikdo v době plné záře vybraných písní nezahrál. Leč právě v tom spočívá Motianův úmysl: nechat barvy a atmosféru originálů, ale hrát jako jazzmani svého času. Také Kikuchi však podléhá náladové intimitě původního provedení, což si uvědomíme v I See Your Face Before Me z repertoáru Franka Sinatry, v A Lovely Way To Spend An Evening, kterou zpívávala June Christyová s orchestrem Stana Kentona nebo Sue Me z muzikálu Guys And Dolls, když ctí v improvizaci harmoničnost a zpěvnost originálů. Pianista Masabumi Kikuchi je hvězdou této nahrávky. Paulu Motianovi bylo letos 25. března 78 let a patří k hrstce nejvytíženějších bubeníků jazzové historie, nejpilnějších kapelníků a výrazných skladatelů moderny.
