Pepa Lábus a Spol.: Vzlétají ptáci

8_pepa_labusKdyž poslouchám původem trutnovského písničkáře Pepu Lábuse, často mě napadá ono okřídlené rčení ,Jak vytěžit z minima maximum‘. Lábus, civilním povoláním již nějaký čas moderátor zpráv na Radiu Beat (!), opravdu není žádný Kamil Střihavka (rozuměj pěvec s dech vyrážejícím rozsahem a oslnivou technikou) a nejspíš by ho nikde nepřijali ani jako nejposlednějšího člena nějakého mnohohlavého sboru. Ovšem skládá si písničky takříkajíc na tělo, které by v přednesu někoho jiného, vokálně svým způsobem mnohem zdatnějšího, možná ani zdaleka nevyzněly tak přesvědčivě a naléhavě, jako v takzvaném autorském podání. Důkazem je i třetí album tělesa Pepa Lábus a Spol. (jen pro pořádek: Lábus má kromě toho na kontě už před deseti lety vydaný ryze sólový debut Morana a podílel se také na ještě o rok starším CD Vpřed! zřejmě již definitivně nefunkční undergroundové skupiny Dračí ulička). Nahrávka nazvaná VZLÉTAJÍ PTÁCI (Indies, 2006, 45:08) se ubírá směrem, který Lábus se svými kolegy nastoupil už v minulosti, především na předcházejících desce Bezčasá a nehnutá. To znamená cestou přemýšlivého lehce melancholického folk rocku, oscilujícího v širokém rozmezí od jemnějšího, hodně akusticky pojatého ,skorofolku‘ (zde tuto rovinu zastupuje třeba píseň Podzimní bouře) až po poměrně dravý ,skorobigbít‘, a vybaveného texty, které bych se nerozpakoval označit za opravdovou zpívanou poezii. Přesněji řečeno, poezii převážně přírodně-lyrického charakteru: „Vzlétají ptáci v plné své síle/hejno je oblak z kamene/Jen Měsíc ví, kdo už tu jednou byl/Když se čas kácí, létají chvíle/náhle tak prázdné, ztracené…“ (Jen Měsíc). Ke změně oproti Bezčasé a nehnuté došlo především po aranžérské stránce: skupinu v mezičase opustil zkušený houslista Slávek Forman (ex-Pepa Nos, Původní Bureš, Bad, Baťa & Kalábůf něžný beat, Jakub Noha Band aj.) a namísto něj nastoupil Daniel Kahuda, jehož niněra a galicijské dudy dávají Lábusově muzice příjemně netradiční, tak trošku středověký nádech. Pokud lze něčeho u nových písniček Pepy Lábuse a Spol. ve srovnání s jejich starší produkcí želet, tak snad jen částečné absence výraznějších, ,jednoznačnějších‘ melodií. Lábus se v tomhle směru většinou zbytečně drží při zdi, respektive krotí ze svého pohledu zřejmě nezdravé ,hitové‘ ambice – přitom ty takříkajíc líbivější popěvky, jako jsou Jen Měsíc nebo keltským odérem načichlé Pálení klestí, působí jako paprsky světla procházející celkově poněkud zatěžkaným hudebním materiálem.

Přidat komentář