Perry Robinson / Christian Ramond / Klaus Kugel / Robert Kusiolek: The Universe

perry_robinsonUž debut kvarteta polského akordeonisty Roberta Kusiolka Nuntium (rovněž Multikulti Project, 2010) naznačoval,že se na jazzové scéně objevil hudebník, který dokáže nejen sladit moderní jazz s komorní hudbou, ale také využít potenciál svého nástroje v neobvyklé prezentaci. Nabízí se srovnání s Guyem Klucevsekem, který rehabilitoval akordeon i pro nekutálkové využití, ale Kusiolek je střídmější, mnohem méně rustikální, je intelektuálnější, nefolklorní. The Universe, nahrané v letech 2011 až 2012 v Německu a v Polsku, nabízí osm částí v jednolitém proudu, zmixované beze švů, takže se tu improvizace jeví jako různorodě variovaná kompoziční suita, zobrazující tvářnost tohoto světa: jakoby pod příkrovem, svíravě a probíravě prezentovanou. Z minulého kvarteta si Kuciolek ponechal pouze Klause Kugela s bicími, precizního, obstarávajícího nejen rytmus, ale i háravost nálady či vlnovité reagování na proměňování meditování do tanečnosti a naopak. K němu přibral nevšedního amerického klarinetistu Perryho Robinsona, kterého s potěšením sleduji hned od záznamu z jazzových dnů v Leverkussenu z roku 1988 (Nightmare Island), a kontrabasistu Christiana Ramonda, který přesvědčil zejména na albech Thea Jörgensmanna a velice semknutě rezonuje s Kugelem. Celé album tedy není pouze souběhem koncertních nahrávek, je celistvě prokomponované, celá čtveřice si neustále nachází styčné body souhry, hráči se protýkají, doplňují v měnlivé atmosféře od ztajemňování přes nabobtnávání a rejdivého překypování po prodírání a přemítání. Přitom se nevyhýbají okamžikům vřavnosti, hračičkářství, potýkání s posměšky a bonmoty, ale také zastýskání, bloumání či naříkavého zhrůznění. Kdybych však chtěl označit celkovou náladu, použil bych asi text Voskovce a Wericha „Je to divný svět…“ Každopádně Kusiolek nezlaciní svůj projev „lidovkářstvím“, dokáže podsaditě i skočně parírovat zalykavému, hloubavému, nerozmarně vévodícímu klarinetu, jejich dialogy jsou nehádavé, rozdychtěné a někdy maličko krkolomné, bicí pak tuto neustálou rozpravu s úderností podšprajcovávají do ještě důsažnější vervy a společně s basou ji opentlovávají. Poznaňský Multikulti Project, zasvěcený komponované i improvizátorské hudbě a modernímu/ současnému jazzu se honosí svou inovativností. The Universe je dalším dokladem, že tomu tak skutečně je.
Multikulti Project, 2014, 45:33

Přidat komentář