Pete Namlook: AIR V: Jeux Dangereux / 2350 Broadway 4

4_Peet_NamlockPokud nějaké desky pomohly v minulosti dostat Petea Namlooka do širšího povědomí hudební veřejnosti, pak to byla čistě ambientní série alb Silence a etnická řada CD Air, kterou můžeme prohlásit za vůbec komerčně nejúspěšnější. Po osmi letech odmlky navazuje Pete na kvarteto desek z devadesátých let čerstvým pátým dílem AIR V: JEUX DANGEREUX (Fax label, 2006, 51:07). Už čtvrtý díl svou rozmanitostí od ambientu po techno s trance prvky byl eklektickým počinem, ale na pátý poryv větru věru nemá. Započneme etno-ambientní výpravou Happiness k severoamerickým Indiánům. Novodobý Klekí Petra hovoří o starých moudrech původních obyvatel USA a Kanady, bubínky monotónně odčítají uběhlý čas, neidentifikovatelný smyčcový nástroj ospale bloudí krajinou, a to vše je zasazeno do husté, pomalu se proměňující elektronické hmoty. S druhou, titulní skladbou přeskočíme hravě Atlantský oceán, jen abychom si plnými hrstmi vychutnali nedělní pohodu pařížské kavárny. Nathanaelle Ravez si zde vylévá srdéčko nad kávovým řezem a vaječným koňakem za doprovodu elektro rumby jako od Senora Coconuta. S třetí peckou Obsessions se ocitáme v klubu, kde se uprostřed tranzovního vytržení přesouváme nečekaně na Blízký východ a zase zpět. Pak se zklidňujeme pod společnou taktovkou pana Namlooka a italské electroclasherky Tying Tiffany (State Of Mind), abychom v poslechovém IDM End Of Line zakončili naši pouť ve vyrovnaném rozpoložení. I když prosvištíme během padesáti minut hned několika styly, pokud posloucháme album v kuse, všechny dílky do sebe logicky zapadnou.
V roce 1996 se cesty Petea Namlooka a v New Yorku usazeného Japonce Tetsu Inoue rozešly. Za tu dobu měli oba pánové za sebou tři roky intenzivní společné práce, jež přinesla dohromady osm(!) alb v převážně atmosféricky ambientním duchu. Klenotem je bezesporu trojice alb série 2350 Broadway, zdařile posunující enovský ambient užitkové hudby do současnosti. Před jedenácti lety pokračoval Namlook v analogově elektronických hrátkách všeho druhu, zatímco Inoue se nechal v New Yorku zlákal místní downtempovou scénou. Jeho alba, zvláště ta z přelomu tisíciletí, to je extra tvrdý avantgardní oříšek plný nahrubo poskládaných elektronických mikročástic v tzadikovském duchu. Jeho poslední desky už ale signalizovaly určité zklidnění, a tudíž navázání přerušené spolupráce s Petem Namlookem není v tomto světle zas tak velkým překvapením. Čerstvý díl 2350 BROADWAY 4 (Fax label, 2007, 61:27) se vrací po létech na místo činu a pokračuje v mapování nočních zákoutí odlehlých částí Broadwaye. Přestože pokrok přeměňuje město poměrně radikálním způsobem, v noci pouliční svítilny stále tiše praskají stejným způsobem jako před léty a světlo z nich vydávané působí podobně konejšivě jako v roce 1994, kdy se tu pánové producírovali poprvé.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *