Kavárenská habanera, časem ve škatulce s vizitkou tango argentino, byla sezónním objevem španělsko-amerického válečného hašteření o Karibik a okolí roku 1898. Historie tanga je tedy kulturním jevem dvacátého století, součástí dějin jazzu a moderní populární hudby. První novátorské skladby mladého Argentince Astora Piazzolly (1921– 1992) vznikly roku 1944 v čase nástupu moderního jazzu. Piazzolla uvolnil tangu zavedené formální hranice a mimo jiné je otevřel jazzové improvizaci. Zrodilo se tango nuevo. Hlas Piazzollova bandoneonu se setkal s křehkým a zvonivým zvukem vibrafonu Garyho Burtona na společném albu New Tango v roce 1985 (Atlantic).
Richard Galliano sice nehraje na proslulý zlidovělý bandoneon, zato s koncertním akordeonem obsáhne repertoárové spektrum od evropské klasiky a soudobé hudby, přes pařížské šansony až k jazzovým improvizacím. Loni s Gallianovým New York Triem v Paříži hostoval Gary Burton. Okamžitě se domluvili na společné nahrávce L’HYMNE À L’AMOUR (CamJazz/2HP, 2007, 61:31). Proti původnímu newyorskému triu došlo pouze k výměně kontrabasistů – Larryho Grenadiera nahradil Jiří Mráz, bubeník Clarence Penn zůstal.
Zatoužíme-li pátrat po rozdílech v aranžmá argentinského tanga nuevo domácího rukopisu a aranžmá Burtona a Galliana, můžeme to zkusit srovnáváním Piazzollových opusů Triunfal (1952) a Soledad (1975). Najdeme obě jak na novém CD, tak na Burtonově albu Astor Piazzolla Reunino z roku 1998 (Concord), které bylo nahráno s autorovými původními spoluhráči. Zjistíme, že na emotivní stránce hudby se nic nemění, byť ,šansoniérská‘ barva akordeonu má k soundu vibrafonu větší přítulnost. Hudební květnatost nahrávky však vznikla až výběrem skladeb z repertoáru mimo oblast tanga. Že mají s tangem hodně společného mnohé písně noční Paříže je známo, ale zrovna píseň L’hymne à l’amour Edith Piaf, která dala titul albu, k nim nepatří. Obdobně motiv ze symfonie J. S. Bacha, pianistou Billem Evansem oblíbený Waltz for Debby, či závěrečná lehce sentimentální filmová melodie Luise Bacalova Il Postino. Gallianovo kvarteto však tento zdánlivě nesourodý inventář, tvořící půlku repertoáru alba, zcela přirozeně a zdařile včlenilo do souvislostí s atmosférou tanga nuevo.