Ron Boots: Mea Culpa; Kees Aerts: If One Door Closes Another Door Opens; Synth.nl.: Atmosphere

5_ron_bootsRetro elektronika je v kurzu. Kdo dnes na pódiu netočí korekcemi Minimoogu nebo Oberheimu, ten jako by nebyl. Krom muzikantů, kteří dnes nedají dopustit na dříve odepsané nástroje, protože je to prostě móda, je tu i celá řada hudebníků, pro které je elektronické hledačství 70. a 80. let tak inspirativní, že se k němu vrací svou tvorbou zásadnějším způsobem.

Začneme Ronem Bootsem, druhou nejdůležitější postavou vydavatelství Groove Unlimited. Tento pilný chlapík v posledních letech trochu zvolnil frekvenci vydávání svých desek a je to jen ku prospěchu věci. Jeho novinka MEA CULPA (Groove Unlimited, 2008, 75:20) vychází dva roky po vynikajícím albu Acoustic Shadows, které mísilo odlidštěný minimalismus, elektronickou monumentalitu s progresivními retro spády v silný a kompaktní celek. Podobný efekt se snaží nabudit i na novince, která ale míří přeci jen jinam (podobně jako album- souputník See Beyond Times And Look Beyond Words). Berlínský vláček dlouhých kompozic je po odmlce znovu komfortním místem pro případné klávesové sólování. Album o šesti chodech (dobrá, sedm, když vezmeme na milost i instrumentální bonus The Roses in my Life) vyniká masivní produkcí, obdobou zvuku Tangerine Dream v devadesátých letech, až na to, že Rob se snaží vyvarovat sladkobolných momentů, které otce a syna Froeseovy v tu dobu sužovaly. Na bicí přispěchá vypomoci Harold Van Der Heijden a nejvíce překvapí samotný principál svým deklamovaným příjemným vokálem v originální verzi The Roses In My Life.

S druhým albem se hlásí další důležitá osobnost labelu Kees Aerts. Ten na rozdíl od Rona svou hudbu nechrlí jak na běžícím pásu, ba naopak. Materiál na novou desku ještě není zkompletovaný, a tak posluchači musí vzít zavděk sebraným letopisem IF ONE DOOR CLOSES ANOTHER DOOR OPENS (Groove Unlimited, 2008, 75:42). Ten míchá skladby z počátku devadesátých let s novinkami i pár skladbami rozsáhlého mezidobí. Z poznámek v bookletu je jasné, že Kees se primárně uchyluje ke skládání ve zlomových okamžicích svého života. Proces komponování je důležitější než vypulírovaný výsledek. To alespoň platilo u starých ukázek, které nezapřou naivního utopistického ducha J. M. Jarrea. Technicky vzato na nich není nic zajímavého, přesto kompozice svým nadšením přebíjí primární odsouzení. Zato novější skladby jsou oříškem z jiného důvodu. Jejich přiklonění se k retro elektronickému mainstreamu sice přineslo vyžehlenější a nadupanější sound, ve skutečnosti se ale Aerts sám odsuzuje do hromadného pelotonu zaměnitelných analogových nadšenců. Zlatou střední cestou se tedy ukázaly společné tracky s Ronem Bootsem (The Sun Shines, The World Smiles, Sunray) se silným melodickým pnutím.

Po dvou matadorech scény přichází na řadu relativní nováček Michel van Osenbruggen alias Synth.nl., který se po závodech formulí vrhl na podrobnější průzkum zemské atmosféry. Deska ATMOSPHERE (Groove Unlimited, 2008, 70:49) už nepřekvapí jako debut Aero- Dynamics, vysokou laťku z loňského roku ale stále udržuje proklatě vysoko. Album je zvukovou sondou, díky které se pomalu prokousáváme z troposféry skrze jednotlivé vzduchové vrstvy a formace mraků až k závěrečné exosféře. Kratší kompozice znovu nesentimentálně obloukem míjí načinčanou progresivní linii a jdou pouze k souhře základních melodických motivů s rytmickou sekcí. A protože si tentokrát pohráváme se vzduchovými masami, musíme se protentokrát připravit na nadýchanější muziku plnou větrných proudů a zpětných makro pohledů na matičku Zemi. Ke konci alba už načisto mícháme ambient s IDM elektronikou, opratě desky se uvolňují a zachraňují tak masivní stopáž desky, která by jinak nechala dobrý pocit z desky vyprchat do (vzducho)prázdna.

Přidat komentář