Lov zvuků přírody za účelem jejich užití v hudbě je oblastí čím dám tím populárnější. Hudby, která vychází z field recordings nebo jich alespoň využívá, přibývá rok od roku takovým tempem, že by měl být člověk při vstupu i do toho sebemenšího lesíku ostražitý vůči zakopnutí o mikrofonní kabel. Label Ahornfelder z německého Lipska sám sebe staví do prostoru mezi zvukem a hudbou a mezi harmonií a dekonstrukcí. Přesně v tomto duchu tvoří sám šéf vydavatelství Alexander Schubert alias Sinebag. S albem PRÈS DE LA LISIÈRE (Ahornfelder, 2005, 42:02) nás okamžitě přenese na klidný letní venkov. Sedíme s mikrofonem v ruce na zahradě, ptáci prozpěvují v korunách stromů, okolo nás probíhají drobné letní práce přerušované pauzami na občerstvení a oddech a tu tam popadne Alex akustickou kytaru, aby vystřihnul drobnou zasněnou etudu. Posluchač je v dlouhých pauzách, kdy zní pouze tiché found sounds, postaven do pozice zvukového špiclování. Ostych ale opadne ihned, evidentně nikoho nerušíme, ale naopak jsme nabádáni, abychom si tu pohodu, umocněnou drobnými dotáčkami ve studiu (decentní elektronika, další kytarové party a zvuky ,zevnitř‘) užili také. Doporučuji konzumovat ve vyhřáté a po okraj naplněné vaně.
To Japonec Yuichiro Fujimoto na to jde trošku jinak. Jak už název alba THE MOUNTAIN RECORD (Ahornfelder, 2006, 36:50) napovídá, nahrávání pětadvacetiletého mladíka proběhlo na horách. V základu k desce můžeme na rozdíl od Sinebag přistoupit spíš jako k sestavě písniček než k jednolité koláži složené z ,momentek‘. Klavír, španělka, melodika a další akustické nástroje tvoří pevnější kostru zasněných kompozic. Ta se ale časem čím dál tím více uvolňuje, takže končíme ve stejné náladě jako v případě konceptu desky pana Schuberta. Desky Ahornfelder jsou tiché radosti z čisté krásy přírody s jemným chápavým lidským doprovodem.
