Stupido Records L. P. 2008

9_stupido_logoFinská hudební scéna prožívá v poslední dekádě nebývalý rozkvět a nemyslím tím pouze její mainstream se všemi Him, Rasmus, Nightwish, Apocalyptica a dalšími spolky, ale také nezávislou scénu, která se má čile k světu ve všech žánrech. Nejlepším důkazem budiž letošní pětice novinek významného indie vydavatelství Stupido Records, jehož působení na scéně se datuje již od roku 1989.

9_stupido_1Na první pohled by se tihle dobře živení pánové mohli zaměnit za ikony Pixies, jen ta Kim Deal chybí. Trojice je ale kompletní, jmenuje se Boomhauer a přirovnání k rockovým ,Skřítkům‘ není tak úplně od věci. I Finové vyznávají jednoduchý špinavý rock’n’roll, který má kořeny v punku a surf rocku, podpořeném občas neředěně popovými melodiemi. Nové album RIVER RUN DEEP (Stupido Rec./Tug Rec., 2008, 42:48), třetí v pořadí, není výjimkou. Sedmnáctka krátkých vypalovaček ve stopáži do tří minut se s ničím nemaže. Kapela ví, že pokud chce do drážek nosiče vměstnat koncertní energii, kterou je trio vyhlášené, musí jít ve studiu na věc podobným ,live‘ stylem. Poctivý rockový vír od první minuty prozrazuje, že úkol je splněn na chvalitebnou (přeci jen údernost předchozí desky Me Think OK nebyla dosažena). Pouze závěrečná dvojice skladeb v duchu Buffalo Tom vše usazuje do klidnější roviny.

9_stupido_2Sedmihlavá urban saň Giant Robot už více jak tři roky spí od vydání výtečného alba Domesticity hlubokým spánkem. Melodická sekce Tuomas Toivonen – Kim ,Kasio‘ Rantala (jinak též NuSpirit Helsinki) se rozeběhla za svými novými projekty, takže není divu, že zahálející rytmiku to nenechalo v klidu. Z alternativnějších prostor minulého alba skočili přímo vprostřed rozjeté hip-hopové párty, sezvali si smetánku domácích plivačů rýmů a pod korouhví mírně pozměněného názvu Giant Räbät vydali desku 1. ERÄ (Stupido Rec., 2008, 63:40). Zlaté časy, kdy finská mládež houfně zevlovala ve ,štrýtu‘ je pryč, a proto už začíná jít v tomto žánru znovu v první řadě o muziku samotnou. Na rozdíl od posledního alba Giant Robot, které bylo rapové tak z třiceti procent (stejně vyhrálo cenu za nejlepší žánrové album roku 2004), je vedlejší projekt mnohem pravověrnější. Základem je basa, bicí, samplované elektronické smyčky, a především bohatý zástup MCch. Časem se ale striktní kabátek začne uvolňovat, tu a tam prolétne vzduchem kytarový lauf, scratchové křivky, flétna, nezbytná finská tahací harmonika nebo klávesy. Stejně tak to je s minimalistickou stavbou tracků, které tu a tam zabloudí k blues (Salkkumies) nebo příjemnému nujazzu (Vastakohtia). Věřím tomu, že pro finskou scénu je deska velkou událostí. Protože bohužel finštinou nevládnu a hudebně se, až na výjimky, jedná o mírný žánrový nadprůměr, nemá deska zřejmě velkou šanci na úspěch za hranicemi vlasti.

9_stupido_3Osmdesátkové videohry, osmibitové počítače Commodore 64, Sinclair ZX Spectrum, Atari 800XL nebo béčkové filmy se sci-fi tématikou. To jsou primární inspirace dvojice Desert Planet sídlící v mrazivém severním Laponsku. Dvojice Jukka Tarkiainen a Jari Mikkola fi guruje na hudební scéně téměř deset let a za tu dobu si vybudovala mezi znalými fanoušky takřka kultovní postavení. Po loňské desce Aska-Osaka Virtual Highway, která byla vydána jako první ve Finsku pouze na flashové klíčence, se duo vrací s náloží nových elektronických melodií na konvenčnějším, přesto celkově přístupnějším, CD nosiči pojmenovaném MOONROCKS (Stupido Rec./9pm Rec., 2008, 40:04). Jedenáctka skladeb se vzdálila klasickému jednoduchému bitpopovému standardu a v mnohem bohatějších aranžích a s našláplejším výrazem. Kapela pro tento úkrok označila své momentální muzicírování novými nálepkami „robocop elektropunk“ nebo „action game rock“. Důvodem přitlačení na pilu je zřejmě skutečnost, že vedle elektronických legrácek se oba pánové ponořili jako muzikanti do nových projektů v punk rockovém nebo garážovém duchu. Navíc jsou k albu přiloženy dva bonusy: nejdříve zlámaný remix skladby Green Fireballs od švýcarských Balacao a poté i epický oddechový remake sci-fi klasiky Blade Runner.

9_stupido_4Velmi svéráznou pozici má na finské hudební scéně hudebník Onni Varis alias Toppo vulgo Jarmo Koponen, který ve své bohaté tvorbě ukazuje hudebnímu světu trochu jinou tvář Karelie než divoženky Värttinä. Jako mladý založil před dvaceti roky formaci Kumikameli jako reakci na tehdejší vlnu přešlechtěného progresivního rocku terorizující místní média i klubovou scénu. Negace se našla v punku, který byl okořeněn o finské vpády tahací harmoniky a svérázný humor, jež naplno propuknul v druhém Onniho projektu Eläkeläiset (Důchodci). Zpět ale ke kvartetu Kumikameli, které letos shrnulo to nejzajímavější za posledních deset let na CDčku SULAA KULTAA (Stupido Rec., 2008, 77:20). Našláplý playlist čítající 29 položek si všímá jak řadových desek, tak příspěvků na samplerech a dalších nosičích kratších stopáží. Zatímco první dekáda i díky velké fluktuaci členů reflektovala skupinu jako hudebně proměnlivé těleso, v druhé desetiletce se ustálená čtveřice prezentuje jako kapela s jasným soundem a směřováním. Jejich punkové kořeny mají hardcorový nápřah, občasný humorný nástup akordeonu, ale jinak (na rozdíl od ,Důchodců‘) je hudba Kumikameli seriózním kusem tvrdě rockového muzicírování.

9_stupido_5S poslední novinkou Stupido Records opustíme staré kozáky a představíme si čerstvé nováčky Plutonium 74, kteří v létě vydali druhou desku PEITTOALUEEN ULKOPUOLELLA (Stupido Rec., 2008, 57:30). Osmičlenná partička z Helsinek si s žánrovou čistotou rozhodně hlavu neláme. Na jednu hromadu hází střípky popu, rocku, reggae, ska, psychedelie, funku a diska a skládá z nich zábavnou a elegantní skládačku působící jako lehký letní jam při víkendovém barbecue. Přitom se jedná o rafinovanou muziku, které se podařilo složitý vývoj schovat pod příkrov pozitivní najazzlé nálady. Sama kapela poznamenává: „Novinka je mišmašem stylů, jež se nám zrovna připletly pod ruku. Trvalo nám tři roky, než jsme všechny součásti vyleštili, prořezali, nablýskali a obrousili, a celé té změti nápadů přišli konečně na zoubek.“ Mají pravdu. Lehká melancholie (tak typická pro Finsko) povlává ve vzduchu, kapela je rozestavěna na pláži a hraje se zavřenýma očima do vln Baltského moře. Bokem tančí fanoušci, někteří z nich vyrazili na nábřeží ještě v županu. Nikomu to nevadí, ba naopak. Střední tempa vítězí a po pláži sem co chvíli zavane vůně opékaného čerstvého lososa. Poklidnou atmosféru dnes nic nenaruší. Soutěž ohňostrojů, která nostalgii do vzduchu nahodila už vprostřed předešlé noci, je dávno ukončena a zásoba třetinkových piv se v legračních minipřepravkách stále ještě chladí ve studeném, pouze mírně se vlnícím moři. Plutonium 74 je finská kapela a na jejich druhé desce je to zatraceně poznat.

Přidat komentář