Petr Ostrouchov – Animal Music, 2022, 51:50
Brebentivé pištění odporně rozverných trpaslíků z Rakovnicka na bookletu i vlastním disku uvádí novinku kapely samostatným krátkým trackem, přerazí i strojový rytmus bicích Daniela Šoltise v první skladbě, Příběhu č. 2, do něhož vstoupí celá, po léta podivuhodně stálá sestava Vertiga. Bicí s elektrickou basou pod vstupy sólistů drží dráždivě monotónní rytmus. Prvním výrazným vstupem se představí Bártův saxofon, zvuky syntezátoru Vojtěcha Procházky a trubky Oskara Töröka. Lze říci, že dění v této druhé nejdelší skladbě definuje hudbu celého alba. Většinu skladeb napsal Marcel Bárta, tituly Marcel a Abubilla jsou připsány na vrub klávesistovi Vojtěchu Procházkovi, basista Rostislav Uhrík přispěl Tripem, zbývající tři tituly Intro, Interlude a Outro zplodila kolektivní improvizace. Doslova hudební „krajinomalbou“ zní skladba Nai. V Marcelovi zaujme sólo autora na klavír, podmalovávané cellem Doroty Barové, skladbu uzavře zpěv Törökovy trubky. Zvukomalebnost hudby dokresluje celá baterie Procházkových nástrojů (Fender Rhodes, Wurlitzer 200A, Vermona ET 6-2, Yamaha PSS-390, Nord Stage 2), také vokály většiny protagonistů; například v téměř ambientním vyznění titulu Don, který byl věnován slavnému trumpetistovi Donu Cherrymu – jeho „multikulti“ období. Trubka tu, bohužel, zazní jen krátce v závěru. Francouzsky rozverně, jak z Godardových filmů, nás oblaží v rytmu tanga Abubilla; zpívá Dorota Barová, zní trubka, zvonkohra piána Fender Rhodes, tenorsaxofon s dalšími nástroji vše melancholicky podmalovává. Dál a dál a dál uvádí „divočina“ jak z časů freejazzových, vyloupne se zní čitelný motiv na „zalíněném“ rytmickém podkladu, za sboru vokálů a Procházkova syntezátoru si užijeme náladu dramatického filmu v naší hlavě. Obdobná nálada nás provází také následujícím Zapadákovem se zastřeným zvukem trubky. Chrámový zvuk, včetně echa (Procházkovy syntezátory), navodí atmosféru poklidného Zaklínadla, náladu kacířsky naruší až úplný závěr skladby. Ani ne půlminutová improvizace Interlude zní jako hudba ke kolotoči – klidně by mohla být delší k vychutnání. Zasněně zní Trip se sólem kontrabasu a duetem trubky s altsaxofonem. Veselou „skočnou“ je Hermetico s rozverným prostředkem s příspěvky všech sólistů, včetně „kvokajícího“ free. Těsně před koncem se dočkáme titulní skladby Nic, trvající jen půldruhé minuty a záhadné svým zařazením; jde spíše jen o miniaturní hudební skeč se zasněným vokálem Barové. V Outru se jen krátce rozloučíme opět se štěbetáním trpaslíků, tentokrát s melodickým podtextem. K nástrojovém doplnění: Bárta hraje na tenorsaxofon, altsaxofon a okarínu (trpaslíci), Török hlavně na trubku, využije i dřevěný „kapesní“ saxofon zvaný xaphoon, Barová má na starost ještě různé efekty a Procházka použil také dětský akordeon. Album je ve svých polohách pestré, rytmy, náladou i témbrem – od skladeb přiřaditelných k současné avantgardě, až ke groteskním nápadům.