Redman, Mehldau, McBride, Blade LongGone

Nonesuch, 2022, 47:17

Zatímco na premiérovém albu této hvězdné čtveřice z roku 2019 (RoundAgain,2020) se autorsky podíleli všichni, tj. saxofonista (tenor, soprán) Joshua Redman, klavírista Brad Mehldau, kontrabasista Christian McBride a bubeník Brian Blade, svou novinku sestavili ze šesti skladeb výhradně Redmanových. Stejně jako předchozí deska, také tato byla studiově nahrávána v roce 2019, jedinou výjimkou – titul Rejoice je záznam z koncertu na festivalu v San Francisku roku 2007. McBride svým basováním a Brian Blade jemnocitnou hrou na bicí vytvářejí dokonalý podklad pro sóla saxofonů a klavíru. Velkým zážitkem je Redmanova hra – většinou na tenorsaxofon. Svou osobitostí je už dlouho řazen k nejlepším saxofonistům historie moderního jazzu. Po představení silně melodického tématu v úvodu alba, titulním Long Gone, nás vede skvělým sólem tenorsaxofonu až k expresivní pasáži. V Disco Ears se netřeba obávat profláknutých disko rytmů; Redman tenora vymění za sopránsaxofon, sóla jeho a Mehldaua na klavír jiskří bopovou energií – téma si můžete s hudbou prozpěvovat! Třetí titul Statuesque náladu hudby změní v poklidnou melancholickou litanií, tenor zní hlubšími tóny, postupně však muziku prosvětlí stále dravěji ve výškách. Mehldau do hry vstupuje v každé skladbě a drží se Redmanových proudů tónů. Baladický Kite Song středního tempa uvádí Redman sólově, aby pokračoval svým „vypravěčským“ stylem, než hudbu předá Mehladuově piánu. „Rockovým“ rytmickým rifem klavíru s rytmikou je uveden Ship To Shore, skladba má v duši blues, konečně se také sólově představí McBrideova basa. Ta rovněž uvádí závěrečné extatické blues Rejoice, přímočarou a naléhavou hrou tenorsaxofonu je rytmicky doslova dráždivé, je nejdelším trackem alba (12:43). Hudba kvarteta představuje skutečný mainstream pro současnost i budoucnost, vybroušený společným muzicírováním jedinečných osobností s obrovskými zkušenostmi, jež jsou nám dobře známy.

 

Přidat komentář