Rotozaza: Zero

rotozazaNěmecký basklarinetista Rudi Mahall hrál s kdekým od Aki Takase po Alexandra von Schlippenbacha, jeho alba (většinou kvartetová) vycházela na Intaktu (viz Die Enttäuschung) i jinde, psi prezentovaly i jeho desku sólovou. Tentokrát spojil své síly pod názvem Rotozaza s kytaristou N. L. Heinem, basistou A. P. Melbyem a bubeníkem Christianem Lillingerem (jehož Grund byl nedávno vydán na Clean Feed) a směřování všech sedmi komprovizací na desce Zero je okamžitě jasné: je to freejazzová zvuková improvizace (ano, na označení sound improvisation improvisation hudebníci trvají). Takže od prvních okamžiků Anwendung Herzstärkender Mittel se všichni do následného poběsňování vhlučí a zápolivě jedou po vlně posilujícího (nikoli vysilujícího) vrcholení, jeden přes druhého si rozparcelovávají rytmizovanou srdceryvnost. Basklarinet ovšem vede hlavní linku, přidržován kytarou, bicí děj prohřmívají a klouzavý kontrabas jej doharašuje. Ano, je to útočení, ale podávané s nadhledem, s vnitřním odstupem a místy dokonce s pousmíváním. A tak to jde obdobně dál, kdy se nad vytepáváním perkusí s jistou uštěpačností a stupňovaným hroužením usídluje basklarinet a všichni se překotně, až střemhlav vrhají s vyzývavou rozverností do Der Hammer als Hammer, oponují si, ale zároveň si vájemně konvenují v tobogánovém opojení. Jestliže Engel mit Schutzanzügen odhaluje úlomky „nebeských sfér“ s andělsky vemlouvavou trpělivostí a uchýlí se až k rozhoufněné diskrepanci, přitvrzovanou bicími, do dalších témat vniká si každý sám tajnosnubně, jako by měl svůj vstup předem načasovaný, všichni jsou však v neustálém postřehu, vybuzují atmosféru, mohou se nenadálým výmykem i znivočivě prozuřit, nicméně svůj běh rozkolísají opět do dalšího prolongování. Jsou přitom odhadovační, zkoumaví i koumáčtí (Innere Minuslandschaften), a když si basklarinet uchvátí konečně velké sólo, bicí ho přebubnují a všichni zacelebrují únikové břesknění, zvukové tapetování a vyzývavou prchlost do vzájemného pohrávání. I když si basklarinet nadále tvrdošíjně vede svou, je spolunástroji provokován, mísen, korigován, dokud nevznikne zvuková směska, zrůzňovaná, rozkotávaná, propíraná i prodíraná, v níž jeden vytěsňuje druhého. Tak to probíhá, dokud všichni neveplují do závěrečného míhání komíhání, ve kterém si náskočný basklarinet žvavě zalebedí. Dokud nás nezaskočí rázné zakončení, vlastně spíše utrhnutí nedohraného děje. Jako by ti čtyři z Rotozazy chtěli demonstrovat, že pokračovat budou zase někdy příště. Proč ne? Jejich spontaneita nás může přilákat kdykoli znovu.

Leo Records, 2016, 48:31

Přidat komentář