Rough Trade: Od úspěchu na dno a zase nazpátek

Dnešní mejdan s labelem Rough Trade má výsadní postavení. Vždyť letos čtyřicet let slavící vydavatelství nejenže vydalo hromadu zásadní muziky pro nezávislou scénu. Ono také po řadu let pomáhalo svou distribuční činností řadě jiných vydavatelství. Dnešní příběh má slavné momenty i temné chvilky. Tak, jak má vypadat opravdu dechberoucí dobrodružný příběh. A taky happy end. Tak se posaďte, začínáme.

 

Ten začátek z našeho seriálu už známe. Jeden hudební nadšenec se neudrží a svou lásku k muzice začne projevovat více než sběratelstvím nosičů a návštěvou koncertů. U dvacetiletého Angličana Geoffa Travise byl spouštěcím mechanismem výlet do Spojených států. Učarovala mu síť nezávislých obchodů s muzikou (především City Lights Bookstore ze San Franciska), která měla sílu v USA výrazným způsobem podporovat muziku mimo majory podporovaný hlavní proud. A tak se pokusil v Londýně o to samé. Podařilo se. Možná i pro specifický mix vlastností a zkušeností, kterými byl mladík ze severního předměstí Londýna obdařen. Za prvé zdědil obchodnické buňky po svých předcích, židovských emigrantech z Rumunska a Ukrajiny, kteří do Británie prchli před pogromy. Dalším výrazným rysem byly jeho tendence pro podporu komunitního způsobu fungování, kterými načichl díky dlouhodobým pobytům v čerstvě zakládaných kibucech jeho blízkých příbuzných v Izraeli. Ty pak užil při formování komunit okolo Rough Trade obchodu, který otevřel v roce 1976 na Kensington Park Road. „V obchodě hrála nahlas punková nebo reggae muzika. Často bylo těžké pochopit od zákazníků, o co zrovna žádají,“ vzpomíná dnes s úsměvem letos pětašedesátiletý Travis. Nadšení dříve výrazně nábožensky orientovaného mladíka šokovalo rodiče tak, že jeho nežidovskou partnerku Carolyn přivítali ve dveřích výčitkou k synovi, že „dělá Hitlerovu práci“. Přesto byl Geoffův otec ochoten podpořit rozeběhnutí obchodu půjčkou 4000 liber. Punková a následně novovlnná revoluce měla několik epicenter. Jedním z nejdůležitějších byl právě obchod Rough Trade. Jediní, kdo nebyl v obchodě vítán, byli punkoví provokatéři koketující s nazi estetikou. „Nenáviděl jsem tohle laciné provokování“, vzpomíná na první divoké roky fungování Travis.

O dva roky později vydal Geoff svou první nahrávku pod stejnojmenných labelem. Překvapivě se nejednalo o Brity, ale Francouze Métal Urbain. Ruku v ruce s vydáváním muziky bylo potřeba vyřešit i otázku distribuce vydané hudby. Z toho titulu velmi rychle vznikl The Cartel, distributor vedený zaměstnancem Rough Trade Richardem Scottem. Ten pomáhal řadě nezávislých labelů (Red Rhino, Jungle Records, Factory, 4AD, One Little Indian nebo Mute Records) dostat jejich muziku mimo revoluční Londýn. Právě díky společnému postupu vydavatelství se podařilo nakonec mezi širší veřejnost dostat nahrávky Joy Division, UB 40 nebo Depeche Mode.

Ale vraťme se nazpátek k Rough Trade. První vydavatelské úspěchy přišly už po roce fungování labelu s Cabaret Voltaire, The Pop Group, The Fall, Pere Ubu nebo The Slits. Album Inflammable Material severoirských punkáčů Stiff Little Fingers bylo prvním indie albem na britských ostrovech, kterého se prodalo více než 100 000 kusů. Ještě větší zlom přišel v roce 1983, kdy Geoff upsal labelu nadějné mladíky The Smiths. „Je to jedna z nejvýznamnějších britských kapel, které můžeme přirovnat k Beatles a Stones,“ je si dnes jistý Travis. Je na ně hrdý i přesto, že si z něj kapela střílela v písničce Frankly, Mr. Shankly („ty jsi šílená osina v p…“) z alba The Queen Is Dead. „Písnička mě baví, i když bych si tento způsob slávy rád odpustil,“ přiznává Geoff. Tak či onak, byl to právě Morrissey, Johnny Marr a spol., kteří dosáhli svými alby na vrchol UK albové hitparády, atakovali platinové prodeje svých nosičů a definitivně etablovali indie vydavatelský sektor v očích široké veřejnosti.

Přesto si následně Rough Trade prošli hlubokou krizí. Špatně nastavená distribuční pravidla zahnala Geoffa v roce 1991 do rohu. Nezávislý label se, i přes dílčí úspěchy a začlenění Jeannette Lee (zakládající členky P.I.L. a blízké spolupracovnice Vivienne Westwood a Malcolma McLarena ve formativních punkových dobách) na pozici partnera Geoffa Travise, poroučel ke dnu. „Byly jsme tak úspěšní, že se z firmy stalo monstrum, které jsme nedokázali zvládnout“, přiznává Geoff. „Tohle už nebyla firma, kde by jeden pomáhal druhému. Když jsem šel na schůzku s lidmi z obchodního oddělení, často jsem nechápal, o čem moji zaměstnanci mluvící marketingovým newspeakem mluví. Každý si hrabal na svém písečku a zbytek fungování firmy mu byl ukradený.“ Geoff kvůli bankrotu přišel o kontrolu nad jedinečným katalogem, který se mu během třinácti let fungování podařilo vybudovat. Byl na dně.

Osm let bylo kolem značky Rough Trade relativní ticho. Návrat Geoffa s Jeannette na scénu byl ale velkolepý. Brzy to bylo právě toto vydavatelství, které do rockové hudby natáhlo dlouhou dobu absentující garážovou špínu skrze debutové desky The Strokes a The Libertines. „Všichni nás za The Strokes plácali po ramenou. Jedním dechem ale dodávali, že angažování The Libertines nepovažují za dobrý tah“, vrací se necelé dvě dekády nazpět Travis. „Když jsem The Libertines viděl poprvé, doslova mi vyrazili dech. Ano, nebyli to brilantní instrumentalisté, ale z jejich muziky čišela upřímnost.“

Sázka na nevyzpytatelného Petea Dohertyho se vyplatila. A to přesto, že Geoff se nějaký čas musel o Dohertyho starat jako druhý otec. Vedle těchto věrozvěstů vydavatelství začalo upisovat další výrazná jména. Za všechny jmenujme alespoň Arcade Fire, Sufjana Stevense, Antony & the Johnsons nebo British Sea Power. Rough Trade se nečekaně, i když tentokrát už pouze jako součást skupiny indie labelů Beggars Banquet, dostal na vrchol. Yan Scott Wilkinson z British Sea Power k tomu dodává: „Rough Trade byli naší volbou číslo 1, když jsme se rozhodovali, kde bychom chtěli naši muziku vydávat.“ Dorian Cox z The Long Blondes (ti se upsali labelu v roce 2006) navíc přihazuje důležitý postřeh: „Našimi vzory byli především The Smiths, The Fall, ale milujeme i British Sea Power, jejichž debut považujeme za jednu z nejlepších desek všech dob. Proto jsme první demo naší muziky poslali sem.“

Label Rough Trade se v současné době nachází ve výtečné kondici. Vydává alba zavedených indie pojmů současnosti, jakými jsou například Parquet Courts, Sleaford Mods nebo The Decemberists. Vedle toho stále hladově objevuje nové talenty. V brzkých týdnech například do světa vypraví debutové desky Goat Girl, Honey Hahs nebo Starcrawler. O oslavách čtyřicátých narozenin fungování vydavatelství zatím nepadlo ani slovo. Vzhledem k tomu, jak mohutně se v roce 2016 připomínalo výročí fungování stejnojmenného obchodu, určitě na ně dojde!

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *