Killing Joke na sebe nedávno strhli pozornost díky novému albu s až surově aktuálním názvem MMXII. S toho důvodu jsme odchytili duchovního otce novinky 
JAZE COLEMANA přímo na poslechové party k desce, která proběhla v pražském klubu Final. A že byl Jaz ve sdílné náladě, dozvíte se o traumatu nahrávání novinky, geopolitických hrozbách, Pátém světě a bodu singularity, ale i o soudržnosti kapelní rodiny a mystériu její tvorby, potřebě potravinové soběstačnosti, posunu pólů až ke kataklyzmatu a jeho magnetismu k Praze.
Ahoj Jazi, díky za tvůj čas a taky za nové album Killing Joke! Už takhle na první poslech je velmi, velmi silné…
Díky moc, rádo se stalo.
A víš, že to na tobě bylo i celkem vidět? Spousta muzikantů ti řekne, že své zbrusu nové album už nemůže ani slyšet, protože ho poslouchali poslední půlrok pořád dokola, ale ty jsi vypadal, že sis ten poslech užíval…
No, řeknu ti pravdu. Celý ten nahrávací proces byl tak traumatický, že jsme se ještě ten samý den po dotočení s Geordiem sebrali a odletěli na ostrov v Jižním Pacifiku. Tam jsem víc než měsíc nebyl schopný poslouchat vůbec žádnou hudbu. A vybrali jsme si zrovna tu „nejlepší“ dobu – nejdřív v té oblasti zuřil cyklón a pak zase bylo strašlivé vedro. Nakonec jsem začal být neklidný a odjel jsem jen pár dnů po Geordiem. Museli jsme se totiž chystat na koncerty i na vydání té nové desky. Tahle deska pro mne, ale věřím, že i pro ostatní, doopravdy zachycuje moje současné rozpoložení. Co se teď děje, je to, že se čas zrychluje, jak se řítíme k eschatonu, k bodu singularity. Někteří ho odhadují na rok 2037, ale drtivá většina jej datuje na letošní 21. prosinec. Proto by mělo být záměrem všech lidí dělat věci, které mají smysl, realizovat svou vůli – tyhle věci jsou teď vůbec ty nejdůležitější. A pro všechny z nás je zázrak, že tu stále jsme a před pár týdny jsme oslavili 34. narozeniny Killing Joke, což je poměrně dlouhá doba, když se nad tím tak zamyslíš… Ale vrátím se k desce MMXII. Když jsem byl pryč, neposlouchal jsem tedy žádnou hudbu a pracoval jsem na filmu o Killing Joke. Poprvé jsem album slyšel asi týden před pražskou poslechovou party a od té doby ho točím pořád dokola. Myslím, že jen za včerejší večer jsem ho musel slyšet tak třicetkrát. Z toho je asi cítit, jak hluboce mne tato deska ovlivňuje. Ale stejně je to pro nás neuvěřitelná záhada. Víš, všechny ty věci, které mne doopravdy dojímají… Třeba letos na vánoce, kdy jsme byli s Geordiem na pobřeží Nového Zélandu, zatímco Velkému Paulovi umřel otec, takže trávil svátky s Youthem. Takovýhle pocit rodiny jsem prostě neviděl v žádné jiné kapele. Kolik skupin, které spolu vydržely 34 let, spolu ještě jezdí na dovolenou? (záchvat smíchu) To je fakt úžasné, trávíme spolu daleko víc času než s vlastní pokrevní rodinou. A tohle celé je pro mne jedno veliké, neuvěřitelné, fantastické mystérium.
Mě zase zaujalo, jak odlišně zní nová deska od předchozí Absolut Dissent. Je o dost temnější a elektroničtější…
Zkus o tom uvažovat takhle – pokud Řecko definitivně padne, ovlivní to Čínu. A teď si vezmi, že v Číně utratí lidi přibližně 70 % svých platů za jídlo. Pokud půjde Řecko ke dnu, Číňané rázem budou muset dát ze svých platů 90 %, aby neumřeli hlady. To vytvoří občanské nepokoje, což povede čínské úřady k tomu udělat logický krok – začít válčit. Takže žijeme ve velmi, velmi nestálých dobách, a když si uvědomíme, že Čína má válečnou podporu Srí Lanky, Pákistánu i Barmy a Indie se už tolik nepřiklání k Západu, dojde nám, že najednou strategicky kontroluje celý region. Geopolitika světa se tedy v těchto dobách rapidně mění, zejména kvůli tlakům na získání posledních zbytků přírodních zdrojů. A na pozadí toho probíhají všelijaké mezinárodní spolupráce bankéřů. A lidi se začínají probouzet. Ještě letos, dost možná ještě předtím, než lidi budou číst tenhle rozhovor, se řecká ekonomika zhroutí a my budeme mít před sebou další velkou hospodářskou krizi jako ve třicátých letech. A můj otec mi vždycky vyprávěl, jaké to tehdy bylo, když neměli dostatek jídla. On si to prožil. Ale lidi si to dnes neumějí ani představit, jaké to doopravdy je… zatím. Ale myslím, že se z těch vyprávění dají vzít i nějaká poučení a na tyto časy se připravit. Třeba tak, že lidem, které milujete, to budete pravidelně říkat. Může se to zdát hloupé nebo sentimentální, ale je to velmi důležitá věc, abyste někdy později nemuseli litovat, že jste to nestihli. Všechny ty sny, které máte ve svém seznamu věcí, jež chcete za svůj život podniknout – nesmíte o nich jenom snít, ale jednat aktivně, impulzivně. Pokud dokážeme snít o Pátém světě a Věku šestého Slunce, lidstvo se posune od národnostního vědomí „Já- -generace“ k pojetí „My-generace“. Doufejme, že se tak vyvine v prvotřídní civilizaci lidí, kteří se nesnaží zabít jeden druhého. Nejdřív ale, jak věřím, přijde katastrofa, která svým dopadem půjde za hranice našich nejhorších představ. Myslím, že bude takového rozměru, že změní celou geografii planety.
A myslíš, že se na to lidi dokážou připravit? Že dokážou změnit životy, které teď žijí?
Nikdo se o nic nestará, dokud se ho to netýká přímo…
…takže se to podle tebe dotkne všech…
Ono je to celé o dost složitější, protože ať se na to podíváš jakkoliv, celá infrastruktura, všechno, co děláme každý den, závisí na ropě. Všichni navíc máme své materialistické potřeby i požadavky a je nás na planetě 7 miliard. A poptávka po ropě je obrovská, takže všechny ty ekologické protokoly jsou jen prázdná gesta a doopravdy se nic nedělá pro to, aby se těžba a zátěž na planetu snížila. Takže co se stane? Je třeba si pamatovat, že „Gaia“ nebo „biosféra“ je nejen živá, ale i inteligentní. A co udělá inteligentní bytost, když zjistí, že hostí parazity? Je to jednoduché – Matka zničí blechy na svém hřbetě. Myslím, že abychom přežili, musíme udělat opravdu radikální posun v našich parazitních aktivitách. To znamená, že každá zahrada, každý park, každá část zeleně musí být použita a kultivována pro pěstování jedlých plodin. K jakémukoliv umění nebo hudbě se totiž vůbec nemůžeme dostat, dokud nedokážeme uspokojit základní lidské potřeby, a mezi ty patří jídlo. A problémem je, že k nakrmení celé planety využíváme jenom její třísetinu. Jednu třísetinu! A mikroorganismy se v těchto oblastech rychle vyčerpávají a slábnou. Proto potřebujeme extrémní „zelený“ program, abychom tuhle tendenci zvrátili. A to se v některých částech světa pořád ještě dá. Vidím před sebou i novou mapu světa, protože se objevují nové části pevniny kolem pólů. O tom je ostatně i první skladba na desce, která se jmenuje Pole Shift (Posun pólu – pozn. autora). Magnetický severní pól se totiž v současné době velmi rychle pohybuje. A tím myslím opravdu VELMI rychle – zatímco dřív se hýbal rychlostí šest centimetrů za deset let, teď je to mezi šedesáti až sto kilometry za rok! Dokonce už opustil kanadské území a směřuje k Sibiři. Kam až dojde, se můžeme jen dohadovat, protože magnetické pole pozvolna slábne. Mohlo by tedy opravdu dojít k posunu pólů. Na jednu stranu je ale nemyslitelné, že by se polarita pólu jen tak převrátila, protože by to v tomto případě mohlo způsobit, že by se hvězdy na svých drahách zastavily. To proto, že by se Země přestala hýbat ve svém směru, ale začala by se točit na druhou stranu a vychýlila by se ze svého kurzu. Každé z deseti tisíc měst na pobřeží by zmizelo z povrchu zemského pod obrovskou přílivovou vlnou vysokou jeden a půl kilometru. Jediná místa, která by přežila, by byly Andy, Káthmándú a Kalahari. Možná i pár dalších izolovaných míst. To, co je teď na povrchu, by se ocitlo pod vodou, objevily by se nové pevniny. A celá geografie Země by se tak mohla změnit. Proto se člověk musí přepnout do přizpůsobovacího módu, zvýšit zásobu potravin – musíme kopat za vítězství (narážka na motto a britský válečný plakát, který měl podpořit lidi v pěstování vlastních plodin – pozn. překladatele). Vytvořit zemědělské polykultury – každá oblast musí být samostatná a soběstačná, využívat udržitelné zdroje a zbavit se závislosti na petrodolarech. Uvědomit si, že jídlo ze supermarketů je nebezpečné pro vaše zdraví…
Myslím si ale, že si lidé pomalu začínají uvědomovat a řešit to, co jedí.
Myslím, že není cílem soustředit se na problémy, protože těch je spousta. To, co hledáme, jsou řešení. Takže opět zvýšení zásoby potravin a vytváření komunit. Třeba na tom mém ostrově na Novém Zélandu nemáme u kostela hřbitov, ale veřejnou zahradu. Každý tam občas stráví pár hodin práce a pěstujeme tam artyčoky, sladké brambory a všechny možné druhy bylinek, takže máme spoustu jídla. Od rybolovu se tam totiž už upustilo. Mluvím o tom, protože ze srdce věřím, že mít jídlo a vodu je nezpochybnitelné lidské právo. Není to něco, co by měla diktovat ekonomika nebo její růst. A tohle všechno se teď děje – nejenom pohyby pólů, ale i polarizace hodnot. Tvoří se tábory těch, kteří se probouzejí a nesouhlasí. A to, ať se na to podíváš jakkoliv, je pro úřady a vlády velmi obtížná situace. Tradičně v těchto případech potřebují války k očištění populace, ale problém je, že při moderním způsobu vedení válek se bavíme o dopadech v měřítku genocid, vedle kterých Hirošima a Nagasaki vypadají nepatrně. Dostáváme se tedy na neprozkoumaná území a tím pádem k nejistotě, která proniká albem MMXII Killing Joke.
Evidentně jsou za deskou velké myšlenky, jako pokaždé…
My ve skutečnosti příliš nepřemýšlíme o tom, co budeme psát. Nejlepším způsobem, jak dělat skvělé umění, napsat skvělou muziku, je úplně na hudbu zapomenout. Přivést do svého života pestrost, jezdit a chodit na místa, o kterých jsi vždycky snil, zamilovat se do někoho ze svých snů a prožívat svůj život s absolutní virilní vášní. A pak, když některé z těchhle věcí uděláte a překvapíte sami sebe, ten pravý duch se vás dotkne a začne pracovat skrz vás a veškerou muziku pro vás napíše. Hudba už je dávno napsaná, a její psaní se nedá naplánovat. Jde jen o to „dokončit přenos“.
Hodně mluvíš o venkově, ale přesto si myslím, že jsi dost i městský člověk. Myslíš si, že je nebezpečné žít ve městě?
Míval jsem velký strach z jaderné války, a to se naše generace naštěstí tak daleko ani nedostala. Přesto jsme zažili studenou válku, během které došlo lidstvo tak blízko k naprostému vyhlazení člověka z planety, že bys tomu nevěřil. A stejně tak je neuvěřitelné, že jsme se vůbec dostali takhle daleko. Zkouším se proto soustředit na ty úžasnější výhody toho, že žiju právě teď. Se singularitou a s dobou, do které vcházíme, je totiž všechno možné. A co se teď učíme, je to, že nejenom čas je za hranicí naší představivosti a přitom sám sebe rozpouští. Pokud si všimneš, všechno se momentálně zrychluje. Ono se to totiž doopravdy zrychluje, to není tím, že se ti zmenšuje mozek, jak stárneš. Je to způsobeno tím, že tenhle vesmír se zrychluje směrem k určitému bodu. A mnoho, mnoho, mnoho lidí a mnoho tradic věří, že ten nastane koncem letošního roku. Proto bys měl mít správné úmysly a otevírat lidské srdce – a co je zajímavé, toho nedosáhneš, dokud neotevřeš pánevní oblast. A to má zajímavý dopad na současnou společensko-náboženskou situaci. Jenomže se současným bankovním systémem závislosti na ropě jsme zašli až příliš daleko, abychom si dokázali představit, jak z téhle šlamastyky ven. Jediná možnost, která zbývá, je kataklyzma. A jak věřím, ta zkáza přichází, ať se nám to líbí, nebo ne. A když se podívám, co se teď na planetě děje, nemůžu říct, že by mi to vlastně připadalo celé nezbytně špatně – když vidím to znásilňování Matky Země. Musíme znovu navázat vztah s biosférou, s Matkou, s Gaiou. Pokouším se trávit čas psaním, vnímáním a uvědomováním si toho, kam a do čeho se vlastně vyvíjíme. Kromě toho se pokouším zakládat ekologické komunity v různých částech zeměkoule, postavené na principech permakultury a trvalé udržitelnosti. Já nenávidím Karla Marxe, podle mě to byl nepřítel lidského ducha, ale… jsem vlastně takový ultrazelený komunista (záchvat smíchu).
Mluvíme spolu v Praze a o tobě je známo, že jsi tady často. Co ti tohle město dává do života i do hudby?
Řekněme to takhle – představ si, že jsi na ostrově, pokrytém džunglí: opuštěné pláže, žádné silnice, všude jenom pěšiny, žádná elektřina, mobilní telefony nefungují – máš tu nejvzácnější možnost na světě žít volně jako pták. Je to Ráj na Zemi a ty jsi tam. Každý den si dáváš čerstvé ryby a zeleninu ze zahrady, není tam žádné znečištění, vod- ní prameny jsou zdravé, všude je spousta jídla jen tak. Pak ale uslyšíš to volání, které tě táhne a rve ti srdce z těla – ať už jsi v Ráji nebo ne, musíš prostě odjet a vrátit se do Prahy. A že bych třeba mohl nebo měl být na ostrově? Ne, teď chci být tady, táhne mě to zpátky.
Zvláštní magnetismus…
Ano, to teda je. Aby alchymista dokázal uskutečnit trojitou transmutaci, která je v tomto městě velmi oblíbená, musí být umístěný na silném geomagnetickém bodu. Jinak totiž první operaci nikdy úspěšně neukončí. A oni to samozřejmě museli udělat dobře, jinak by je dobrý král Rudolf nechal popravit za podvod (ďábelský záchvat smíchu).
Pojďme se zkusit ještě jednou vrátit k desce jako takové – čím si tedy vysvětluješ, že je nová deska i hudebně tolik odlišná od té předchozí?
Teď je jiná doba a věci se zhoršují na širší úrovni. Věci, které se dějí na naší planetě, budou mít masivní důsledky na lidské životy. Takže to nejsou jenom společenské změny, kterými se zabýváme na nové desce, ale širší a hlubší zvraty. Revoluce lidského srdce a pozvedávání člověčího vědomí, aktivace pravé mozkové hemisféry lidstva…
Pro mnoho lidí ale byla Absolut Dissent textově téměř o tom samém…
Svým způsobem byla a svým způsobem zase ne. Teď se dějí problémy v mnohem širším měřítku a my se jim na novince věnujeme. Když přemýšlíme o poslední světové válce s Hitlerem a koncentračními tábory, neumíme si ani představit, že by bylo možné, aby se něco takového stalo znovu. Když se ale podíváš, co se děje v Americe, naťukáš na internetu písmenka F E M A a za to dáš slovo „tábor“, zjistíš, že všechny Spojené státy americké založily koncentrační tábory pro civilní vězně! Dokumenty, které prosákly ven, ukazují, že všichni civilisté v Americe jsou roztřídění do tří barev – červená, modrá a žlutá. Žlutá znamená, že jsi v pohodě, v podstatě nepřemýšlivý typ pracanta. Červení jsou aktivisté nebo lidé, kteří smýšlí proti současnému režimu a budou okamžitě popraveni. Modří jsou lidé, kteří s nimi sympatizují a které systém sbalí později. A je zajímavé, že na modrém seznamu se našel třeba i jeden senátor. Dávají červené a modré tečky na dveře lidí po celých Spojených státech. Když si ty FEMA tábory vyhledáte, najdete třeba i video na YouTube o tom, že už teď je osm set až tisíc takových míst postaveno, včetně železničních kolejnic, které k nim vedou. Mají vězeňské turnikety, modré zóny, červené zóny, podivné rozvody plynu… Neumíme si ani představit, jaké hrůzy by se mohly stát… ale ony už se dějí. Dějí se právě teď! A já vám řeknu, co je zlo. Zlo není totiž fakt, že se tyhle věci vůbec staví, ale to, že lidi o nich nemluví ani proti tomu neprotestují. Ono je to totiž tak – pokud s tím budeš tiše souhlasit a nevystoupíš proti tomu, není to dobré pro tvou nesmrtelnou duši (záchvat smíchu).
Tahle tvoje filozofi e je textově cítit už na posledních dvou, třech deskách…
Ve skutečnosti, kdybys chtěl, dohledal bys tenhle názorový a myšlenkový postoj i na mnohem starších deskách (smích). Prošel bys tak náš katalog mnohem, mnohem dál do historie. A je to pochopitelné, protože jsme pořád ti samí lidé. V zásadě by se dalo říct, že máme pořád ten samý zájem, se kterým se prostě vyvíjíme. Killing Joke koneckonců vždycky čerpali z našich nejhorších strachů i nočních můr a stavěli se k nim čelem. A jak asi víš, spousta z toho je i vlastně terapie. Náš zvuk je střet, konflikt osobností. Lidi si myslí, že Killing Joke je kapela, ale pro mne je to celé mé vzdělání, protože nemám žádné zkoušky. Je to moje univerzita, celé mé sebevzdělávání v nejúplnějším slova smyslu. Je to dlouhá, dlouhá cesta od doby, kdy jsem se vloupal do lékárny, ještě než mi bylo šestnáct, až k přednášení na univerzitách, k orchestrům a k různým oceněním a řádům. Strašně dlouhá pouť. Ono to má dopady, když se lidi rozhodnou nechat školy a jsou rozzlobení, protože je společnost považuje za neschopné – nemají totiž pro ni ty pravé dovednosti pro otrockou a nucenou práci, která postupně přebírá vládu nad světem. Proto se tihle lidé cítí bezcenní a já se tak cítil taky. Když jsme začínali, bylo to taky na hovno. Ale bylo to na hovno zase jinak. Důležité je vzdělávat se sám skrze sny. Pokud existuje něco jako odkaz Killing Joke, je to to, že „všechno je dosažitelné“. Tahle hudba, tihle lidé mi toho dali tolik… Myslím tím i ty, kteří pomáhali kapelu udržovat při životě. Nakonec jsou to totiž přesně tihle lidi, kteří milují Killing Joke natolik, že dokážou dát jídlo do našich žaludků. To je něco, co jim nikdy nezapomenu. A proto jsem tady. Mluvím s lidmi, sdílím s nimi tuhle tradici, která je součástí mého života od dob, co jsem byl teenager. Tu záhadu, že můžu být pořád s těmi samými čtyřmi kluky a prožít s nimi své dvaapadesáté narozeniny (smích). To je prostě mystérium.
Když jsme u těch tajemství, málokdo ví, že chystáš něco s nejlepším českým hráčem na didgeridoo Ondřejem Smeykalem. Můžeš o tom něco prozradit?
Jo, to je jedna z nejzábavnějších věcí poslední doby. Jel jsem do Austrálie na velký didgeridoo festival, najít nějakého virtuóza na tenhle nástroj, ale prošvihnul jsem to o pár dnů. A pak jsem zjistil, že jeden z nejlepších světových hráčů žije v Praze! Před čtyřmi lety mi Ondřeje představili a začali jsme spolupracovat. O co mi šlo – chtěl jsem zkusit udělat nějaké úpravy na tomto nástroji, aby se na něm dalo měnit ladění. Proměnit didgeridoo v nástroj, na který zahraješ melodii. Děláme to z jediného důvodu – abychom mohli tohle vylepšené didgeridoo vzít zpět do Austrálie a dokázat tamní vládě, že to je tradiční národní nástroj a oni by ho pak museli začít učit na všech svých konzervatořích. To by podle mého mohlo být celkem vtipné. A co je ještě vtipnější – dostali jsme na to grant od české vlády (smích). Takže Český stát teď finančně podporuje inovaci tohohle 40 000 let starého hudebního nástroje, aby mohl hrát v orchestrech a kapelách. Vyvíjí ho Ondřej ve spolupráci se mnou, a až bude hotový, prodáme ho jménem České republiky zpátky Australanům (záchvat smíchu).
Tak to je ďábelské. Ale vy spolu děláte i album. Jsou i v tomhle ohledu nějaké aktivity?
Zrovna jsme poskládali celé představení, které chceme s Ondřejem dělat na různých bodech magnetické mřížky planety. Chci také tato představení provázat s různými lekcemi, abychom se mohli do různých témat pustit víc do hloubky. Chci, aby lidé zažili ultrastav vědomí skrze hudbu, pozvednout hudbu do další úrovně. Na tom pracujeme s Ondřejem už celkem dlouho a je to pořád velmi vzrušující. Letos pravděpodobně uděláme čtyři koncerty v Praze na různých zajímavých místech. Jedním z nich určitě bude Vyšehrad.
To je krásné místo. Ještě se chci ale vrátit naposledy ke Killing Joke – několikrát jsi zmínil, že jste v kapele čtyři, ale přesto je v živé sestavě ještě hráč na klávesy Reza Udhin. Jaká byla jeho role na desce?
Žádná. Nemá žádné vlastní role, jenom s námi hraje živě. Na novince jsem klávesy řešil sám, on trochu pomáhal s nějakými vokály, nahrával můj zpěv v jedné nebo dvou písních. Živě s námi ale jezdí, protože já už nechci hrát na klávesy živě. Ale ve studiu si je nahrávám sám. Reza sice na novou desku nepřispěl hudebně, ale zato spoustou lásky.
Takže ty jsi zodpovědný za veškerou elektroniku v Killing Joke?
Jo, jsem.
A čím to je, že Absolut Dissent bylo o tolik méně elektronické ve srovnání s dalšími deskami?
My to nějak neanalyzujeme, jestli by zrovna na tomhle albu měla být hudba taková nebo maková. Nemáme žádná pravidla nebo rozbory.
Ty se teď zase chystáš jet na delší dobu na Nový Zéland. Stihneš tedy dokončit to DVD, které jsi už nakousnul dříve?
Jo, bude to film o Killing Joke s názvem The Death and Resurrection Show, které vyjde letos v létě. Spousta lidí v Čechách taky ví, že jsem se podílel na filmu Petra Zelenky Rok ďábla (vysloveno hezky česky – pozn. překladatele) před nějakými osmi, devíti lety. Už tehdy jsem si říkal – co kdyby se dala udělat ta samá věc, ale místo Čechomoru, Jarka a dalších skvělých folkových muzikantů byl třeba Jimmy Page, Dave Grohl, přeživší členové The Doors a další? Takže… to dokončím (smích). A to všechno díky Petru Zelenkovi, protože jsem velký fanoušek jeho práce a ani bych to nenatočil, kdyby mi kdysi neřekl o svém nápadu nepoužít žádné herce – jen lidi, kteří ve fi lmu budou sami sebou. Příběh se tak píše sám. On je velmi chytrý, pan Zelenka. V mnoha ohledech by se fi lm The Death and Resurrection Show nikdy nerealizoval, kdyby nebylo jeho. Proto se už teď moc těším, až mu ho přivezu do Prahy ukázat.
překlad Tomáš Hoyer