Nejzajímavější věci vznikají automaticky

Je málo muzikantů, kteří na elektronické scéně působí tak dlouhou dobu a navíc nikdy kvalitativně neuhnuli z nastoupené cesty. 2_nejzajimavejsi_veci1Mirek Papež alias Moimir Papalescu to zatím dokázal, a jelikož má venku nové album formace Magnetik i produkční práci na sólovém albu parťáka Petra Venkrbce, bylo si o čem popovídat.

Začátek tvého fungování na nezávislé elektronické scéně se datuje na konec osmdesátých let. Co tě k elektronice dovedlo? Můj děda. Jako elektroinženýr sestrojoval celý život různé hračky, a když jsi malej, jsou ti tři čtyři roky, a vidíš kolem sebe věci ne tak běžné a rozšířené, tak tě to nějak zasáhne a postihne.

Gun Dreams, formace, která byla lídrem EBM scény společně s Vanessou, vydala v první polovině 90. let několik desek. Jak hodnotíš zpětně odkaz tohoto stylu v Čechách? Vrátím se ještě trošku dozadu. Vzhledem k nemožnosti konfrontace se Západem a s technikou, jež se sem nedostala v době komunismu, byli hudebníci nuceni si přístroje vyrábět sami, vážili si každého kousku, který vlastnili, a dokázali z něho vymáčknout maximum. Tahle první scéna už své fanoušky moc nemá, ale znám spoustu hudebníků, kteří se přes ty roky dnes navázali do nových projektů.

Vedle Gun Dreams existovaly projekty Artcommando, Monobeat, Sun Dreams. Jak bys je charakterizoval? Artcommando byl projekt ještě s prvním kytaristou Gun Dreams Laxem. Tenkrát, ještě za komunistů, mi zavolal jeden pán ze Slovenska a nabídl nám turné po slovenských divadlech s douškou, že to musí přinést vysoce umělecky hodnotný zážitek. Tak jsme pro tuto příležitost sestavili hudební pásmo plné smyček vážné hudby, živé elektroniky a prvotních příspěvků sampleru.

A jak byl pán spokojený? Myslím, že pán byl spokojen velice, protože co jsem tak zaslechl ze slovenského undergroundu, dodnes se na naše vystoupení v těch malých městech vzpomíná.

Co Monobeat a Sun Dreams? Monobeat byl součástí kabaretu Zlatá kozačka, který jsme měli společně s Davidem 2_nejzajimavejsi_veci2Jahnem (stojí za hudební složkou Bruna Ferrariho), a tam právě vznikla moje současná přezdívka. No a Sun Dreams byl spjat s boomem taneční hudby v Čechách. Já bych to směřoval do let 1996 až 1997, k prvním house parties. Se mnou tam působil ještě SM24 a Aleš Bleha stojící za festivalem Summer Of Love a časopisem XMAG.

S Gun Dreams jsi hrál ve věznicích, v metru i na mítinku Občanského fóra. Který koncert osobně hodnotíš jako nejzajímavější? Všechny tyto koncerty byly zajímavé. Už ten fakt, že bylo možné v roce 1990 natahat za běžného provozu do prostor metra aparaturu, byla neuvěřitelná věc. Pro dělníky s rudýma odznakama to bylo asi setkání jiného druhu. Co se týče mítinku Občanského fóra, tak to byla Akce proti totalitě. Na tuto příležitost jsme si připravili pásmo s řadou přednatočených smyček, kdy jsme do sebe smíchali projevy fašistických státníků s rudýma komunardama. V jednu dobu znělo po třídě Míru v Pardubicích hajlování společně s výkřiky Lenina i Rosy Luxemburgové. Pro značnou část spoluobčanů to byl šok, protože nevěděli, co si o tom mají myslet. Oni netušili, i když se jednalo o Akci proti totalitě, zda zase nedošlo k nějakému převratu. Někteří zmateně prchali, dokonce jsme byli i napomínáni, ale nakonec se nám podařilo všechny přesvědčit, že nejsme fašisti a náš koncert je v duchu akce. Tys zmínil ještě nějakou akci?

Koncert ve věznici. Věznice! Na ty vzpomínám velmi rád. My jsme měli možnost hrát ve Valdicích ještě před panem Tučným, takže se nám dostalo setkání s tou panenskou sestavou vězňů. Zažili jsme tam jednu hezkou příhodu, protože tenkrát s náma jezdila zpěvačka Karolína, hezká blondýnka, toho času jediná žena v objektu věznice. Ti chlapi tam třeba deset let neviděli osobu druhého pohlaví a šli do ní docela tvrdě. Dostali jsme jako občerstvení chleba a liberečák, no a ona dostala porci asi desetkrát větší. Všichni koukali, co to s ní udělá, pak se jí nabídli, že jí budou hlídat, až půjde na záchod, protože tam byly jen pánské toalety. Tam byli vůbec gentlemani. Když jsme se díky práci našeho managera Pavla Kracíka ocitli na titulní stránce tehdejšího časopisu Ahoj ve společnosti obrovského pokérovaného mukla, jenž držel v náruči malé koťátko, tak jsme se teprve z článku ex- -post dozvěděli, že ten člověk zavraždil manželku, rozřezal ji a snědl.

V polovině devadesátých let se Gun Dreams spojili s Vanessou do Vanessa Gun. Samir Hauser v Živlu jednou líčil, že jste do toho šli natvrdo. On si nechal ušít elvisovský oblek, studovali jste disko rytmy… To studium disko rytmů byla spíše doména Samira, já společně s Martinem Kadnárem – Rusákem jsme měli na starost tu hudební stránku. Zjistili jsme, že obě tělesa měla docela silnou fanouškovskou základnu, ale na desku jsme měli pouze týden, takže je to na ní trochu poznat.

Jaké to je dlouhodobě vyžít s neřízenou střelou, jakou je Samir? My máme tu výhodu, že jsme oba Blíženci, navíc narození pár dní od sebe, to znamená, že jsme podobný živočišný druh, a i když se naše reakce navenek poměrně liší, stále si dobře rozumíme a možná z nás dohromady ještě něco vypadne.

Nechci se moc ptát na tvou dnes stěžejní formaci Moimir Papalescu and The Nihilists, ale přeci jen mi to nedá. Jak byl tento projekt na začátku koncipován a kam se ubírá dnes? Mám pocit, že od elektroclashových začátků se přimyká v základním vyznění více ke klasičtějšímu rock’n’rollu. Já nevím. My jsme se to té škatulky, která nám byla přilepena, nikdy nechtěli vejít, takže mám pocit, že to dělám stále stejně. Pokud je tam posun, tak je to možná tím, jak se vyvíjí ten zbytek kapely. (V období mezi pořízením tohoto rozhovoru a jeho otištěním se skupina Moimir Papalescu and The Nihilists rozpadla. – pozn. autora)


Vedle Nihilistů máte na světě Magnetik. Sám jsem ve své recenzi na nové album Wells naznačil domněnku, že tvé neukojené, čistě elektronické spády zde mají konečně široké pole působnosti. Strefil jsem se, nebo jsem vedle?
Interpretace můžou být různé, ale vystihl jsi to s tím prostorem. My jsme opravdu dostali naprosto volný prostor, a díky tomu jsme mohli sáhnout do minulosti a spojit ji s novými nápady, technologiemi a pořádně se v tom celém vyřádit. 2_nejzajimavejsi_veci3
Petr Venkrbec: Já ti odpovím trochu lišácky. Pro mě jsou Magnetik vybití ve smyslu spíš akustickém než elektronickém. To je překvapení, že?! Já si totiž nikde nezahraju na akustické nástroje tak dobře jako v Magnetik. Možná časově se na desce zdá, že je toho tam málo, ale intenzitou je toho dost.

Jaká je v Magnetik pozice SM24? Jeho úloha je zcela jasná. On je ten, který hlídá naše systémy, aby fungovaly. Operátor v tom dobrém slova smyslu.

Petře, jak se vyvíjel tvůj vztah k elektronice? V době, kdy Moimirův děda letoval, tak já už měl sletováno. Bohužel kapely, ve kterých jsem tenkrát fungoval (Hokaido Records a širší okruh muzikantů) nemají krom zapomenutých pásek žádnou kvalitní nahrávku. Pak přišly okolnosti, kdy jsem musel hrát akustičtěji, než jsem vždy chtěl. Mě vždy pobaví otázky některých žurnalistů, že ta elektronika přece hraje za vás. Já mám vždy na jazyku protiútok, zda v životě pro ně někdy nějaký přístroj něco udělal. Člověk si to udělá sám skrze nějaký přístroj, tak to tak vždycky je, ne?

První eponymní album Magnetik je venku již více než dva roky. Jak ho hodnotíš zpětně?
Mirek Papež: Já mám víc dětí a snažím se je brát stejně. Nesnažím se koukat, jestli nějaké má zuby křivější. První deska byla pro nás hrozně důležitá, protože jsme si na ní vyzkoušeli v českých podmínkách spoustu věcí jako první. Já už si dnes troufnu prohlásit, že naše prvotina ovlivnila takový projekty jako Midi Lidi a další, kteří se pustili po podobné cestě. Sice s trochu jinýma prostředkama a jiným směrem, ale zpětně to shrnu tak, že ta deska je pro nás důležitá a mám ji rád.

Druhá deska je inspirována Válkou světů od Herberta George Wellse. Jak tě napadlo dát dohromady tenhle příběh s vašimi starými terénními nahrávkami z osmdesátých let? To téma přišlo od Petra Krejzka, člověka z časopisu Živel. Dá se říci, že převedení tématu do zvukové podoby trvalo poměrně dlouho. Rád pracuju s mnoha přístroji najednou a zde jsem měl možnost pracovat s moderní technikou, starými analogy a dostal jsem se k již zmíněným archivním nahrávkám z 80. let. Byla to moje chuť pracovat protentokrát trochu pestřeji.

Deska je souborem spíše kratších střípků, zvukových experimentů zacházejících občas až do abstraktních hlukových rovin a pár našláplejších kousků. Byl koncept Wells postaven od začátku takto? Já pracuji intuitivně, to znamená, že vrstvím materiál a pak z něho společně vybíráme. Dnes už bych dal souběh hotových skladeb snad jen podle dat v počítači, ale obecně bych to spíš nazval souběh motivů, jež byly posléze utříděny.

Co teda na konci rozhodovalo o složení alba?
On je to takový paradox. Wells je koncepční album, které vznikalo naprosto nekoncepčně. Já mám rád automaty, ale i automatický způsob práce, komponování nebo psaní. V tu dobu přicházejí ty nejzajímavější věci. Vždycky, když se něčemu snažíme přisoudit nějaký význam, tak to většinou pokazíme. Nejlepší je to nechat být, ať si to každý přebere po svým. Takhle my pracujeme a já se tak snažím přistupovat k projektu Magnetik. Prvním vědomým krokem naplnit koncept alba byla honička na pana Lukavského, kdy jsem strávil několik hodin telefonováním a jeho naháněním. To byl první natočený materiál, který odstartoval práci na albu Wells.

V jednom rozhovoru sis pochvaloval pozitivní ohlas na novou desku v zahraničí. Rýsují se třeba i koncerty mimo území ČR? Máte to v úmyslu? Nihilistům se to přece již podařilo… Díky tomu, že jezdíme ven s Nihilistama, tak se ven podíval i Magnetik. Tak třeba vystoupení Magnetik v klubu Magnet v Berlíně. To bylo ideální spojení, navíc jsme hráli v narvaným klubu společně s Midi Lidi, co víc si přát. My toho ještě moc nezcestovali, takže nás to doufám teprve čeká.

Temnější elektronika zažívá celosvětově zvýšený zájem posluchačů. Rodí se reuniony Nitzer Ebb, Klinik a dalších veličin. Co říkáš na tyto pokusy o navázání slavné kariéry? Někdo se potřebuje realizovat, někdo si potřebuje refreshovat konto. Je to případ od případu. Já měl možnost konkrétně Nitzer Ebb slyšet a moc se mi to líbilo. Takže pokud mají být návraty takto nadupané, sem s nimi!

Koncertní vystoupení Magnetik je na rozdíl od převážně zadumané novinky svižná záležitost. Jak těžké bylo přenést hudbu nového alba Magnetik na pódia? Větší část zatím nejsme schopni živě produkovat. Potřebovali bychom k tomu další lidi, které jsme už oslovili. Takže pokud se to nepodaří zrealizovat v roce 2008, půjde to k ledu.

2_nejzajimavejsi_veci4Stál jsi v poslední době u zrodu několika desek nové vlny elektronických domácích projektů (Midi Lidi, My Name Is Ann). Jaký z nich máš pocit? Co tě nejvíc zaujalo? Ty lidi to baví a chtějí to dělat, což je jen dobře. Teď nemluvím v případě Midi Lidi o obsahu, který není tak úplně mou krevní skupinou, ale ta forma jejich prezentace je bezvadná. Co se týče dalších projektů, tak mám ště stí, že díky Danovi Trávníčkovi z X Production mám možnost získat přehled o projektech a poradním hlasem pomoci projektům, na které třeba teprve řada přichází.

Tvojí doménou jsou analogové hudební nástroje. Jak těžké je dnes nějaký raritní kousek sehnat, případně opravit a po kterém konkrétně toužíš ty? Přiznám se, že teď jsem zrovna v rozpuku, to znamená, že jsem koupil asi dvacet mašin. Lidé se starých analogů v dnešní době zbavují jako vinylových desek a nahrazují je softwareovými programy. Ale já můžu zodpovědně říct, že je obrovský rozdíl mezi softwareovou a hardwareovou mašinou stejného typu. Proto je sbírám a nehorázně si je užívám. Co se týče raritních kousků, tak na jednu stranu já toho železa mám tolik, že není věc, kvůli které bych nemohl spát, ale na druhou ano, je třeba výrobce Buchla, který vytvářel různé modulární systémy v 70. letech, to by stálo za to otestovat.

Kde tyhle všechny kousky skladuješ?
Různě po pokojích, po půdách, zakonzervované je mám, aby na ně ,mohla‘ vlhkost… Na druhou stranu se řady nástrojů zbavuju, aby si je mohl také užít někdo jiný. Když už nějaký nástroj splní svou roli, zahraje si na nějaké desce a já nemám pocit, že se bez něj neobejdu, tak ho posílám dále do světa. Je okruh známých, s kterými si nástroje vyměňujeme, doporučujeme a pak navzájem prodáváme. Možná by ses divil, kolik je i v Čechách fanoušků, kteří se nevěnujou hudbě profesionálně, ale doma mají rozsáhlou sbírku výborných elektronických instrumentů.

Jak je těžké takové stařečky opravit?
Překvapivě jednoduché. Pokud máš ponětí o elektrice, tak to pro tebe nebude problém, protože všechny ty přístroje jsou stavěny podobným způsobem.

Poslední otázka se dotýká tvého bývalého zaměstnání. Jak bys zhodnotil jako bývalý hudební dramaturg Radia Life současné rozhlasové dění? Zhodnotil bych to velmi přísně. Od té doby, co jsem opustil studia Radia Life, tak jsem si s výjimkou Radia Classic nenaladil jedinou rozhlasovou stanici. Prospělo by, kdyby se ta rádia od sebe alespoň trochu odlišila. Bohužel Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělala tu chybu, že povolila na malém území, jakým je Česká republika, takové množství stanic, že konkurenční prostředí je dnes totálně zmasakrovaný.

Přidat komentář