…jsou jednou z nejvýraznějších a nejosobitějších hudebních skupin poslední doby, a to nejen u nás… Na jejich koncerty se vždy ukrutně těším, jsou velice expresivní, hypnoticky vás vtahují dovnitř. Čas přestane plynout, z beden se na vás valí dunění a rejpání basy a fantastických bicích, chrochtání i kvílení saxofonu, zpěvákův zpěvořev a… no, nevím, jak dál popisovat obtížně zařaditelnou muziku, v které se těžko dají rozeznat vlivy, snad jen trošičku punku.
Rozhovor s leaderem skupiny Už jsme doma Mirkem Wanekem
Kdy a jak jste vznikli? Považuješ UJD za přímé pokračování FPB?
Tato kapela vznikla v roce 1985 v Teplicích, a to nezávisle na FPB. Já jsem přišel až po půl roce. Původně to byla taková hospodská recese, o muziku vysloveně nešlo. Z FPB jsem si přinesl hlavně pracovitost. Návaznost na FPB přímá není. Ale FPB v Teplicích v té době existovali už pět let, denně jsme se setkávali v určitém okruhu lidí, takže duchovní ovlivnění tu bude určitě.
To, co říkáš, mě překvapuje, protože já mám pocit vývojové kontinuity mezi FPB a Už jsme doma.
Mám ten samej dojem, je to samozřejmě příjemný zjištění, hlavně pokud mluvím za sebe. Důkazem je i poslední písnička na LP, které FPB natočili u firmy NAR a má každým dnem vyjít. Ta píseň je členitá, je poměrně dlouhá, složená z pěti oddílů. Byli jsme z toho sami překvapeni, když jsme lovili staré aranže, že už byly skoro jako písně UJD. FPB vytvořili v Teplicích takovou atmosféru, že ovlivnili spoustu dalších kapel.
Všechny texty děláš ty. Můžeš něco říct z nadhledu o jejich filozofii?
Ano, ale předešlu, že do měsíce vyjde kniha mých textů v edici, kterou produkuje Petr Váša (vydavatel NAR), kde nedávno vyšel Filip Topol. Budou tam téměř všechny texty, které jsem dělal pro FPB, Už jsme doma i ty, které jsem napsal pro skupinu Divize T. Součástí knihy je i rozhovor s Petrem Vášou a v něm tu filozofii dost podrobně formuluji. Tedy krátce. Texty se dají rozdělit do tří oblastí. Ty první, týkající se hlavně FPB, jsou velice konkrétní…
…myslíš vykřičení problému?
…třeba. Myslím, že u punku je to možné. Ty texty jsou přímočařejší, ovšem nikdy ne úplně, to si hlídám. Nic není tak jednoduchý. Potom počátky UJD jsou spojeny s hříčkama, s fonetikou, frázováním, zvukomalebností slov (např. mu-je-ha). A to platí nejen pro slova, ale i pro celé věty. A třetí období je charakteristické mnohovrstevnatostí, určitou složitostí. Dávám si pozor, aby to byl text a ne báseň. To je rozdíl. Text tvoří doplněk hudby a zároveň hudba doplňuje text, který bez ní není úplný. Pro mě osobně jsou ty texty velice konkrétní, nemusí se ale tak zdát ostatním. Například teď máme text Hollywood, který je o tom, jak se všechno hromadí a posléze vyvalí. Zpívá se tam: co unesu, odnesu, co zůstane, uzamknu a pak, když to proteče skrz vrata co proteče, přikreju, co prosvitne, zapřu.
Co přijde dřív: text nebo muzika?
V drtivé většině je to muzika. Napřed se to zpívá v té „svahilštině“. Přitom mě napadnou slova, která jsou podobná češtině a na nich stavíš text. Takže primárně působí muzika.
Kdo nosí ty prvotní hudební nápady?
Tak z devadesáti procent já a Jindra Dolanský.
Jaké je složení kapely?
Jindra Dolanský saxofon, zakládající člen kapely. Pavel Pavlíček bicí, Pavel Keřka basa, Romek Hanzlík kytara a já hraju na piáno a kytaru.
Ty jsi hrával taky na basu?
To ano, než přišel Pavel Keřka. Já na ni ale nikdy hrát nechtěl. Vždy mi zůstala jako Černej Petr. Ale kluci chodili na vojnu a tak podobně…
To mě mrzí, z toho, co jsem slyšela, se mi basák právě líbil, hrál tak specificky.
…ha ha… z nouze ctnost. To vyplynulo z těch počátků.
Atmosféra vašich koncertů je jistě těžko přenosná na pásek. Jste spokojeni se zvukem na dvou deskách, které jste natočili?
Se zvukem té první Uprostřed slov (Globus International), moc spokojeni nejsme. Ale to až teď, v tý chvíli jsme spokojený byli. Je to dobrá zkušenost. Druhou desku jsme točili o tři měsíce později, v červenci ʼ90 u Pantonu. Ten ji hodlal vydat v lednu ʼ91, ale mezitím se málem rozpadl. Až teď se zase vzpamatoval.
Nepodepsali jste tedy s Globusem smlouvu?
Ne, jen jednorázovou.
Zůstanete tedy nezávislí?
Určitě. Koho znám, např. Chadima, Psí vojáci, tak se to nikomu neosvědčilo.
nikdy nebude masová muzika a je to dobře.
Stačíte mimo nahrávání i koncertovat? Jak často hrajete?
To je různý. Jsou měsíce, kdy nehrajem vůbec, někdy hrajeme třeba osm až desetkrát za měsíc, v průměru tak čtyři až pětkrát. Teď nám začíná nová sezóna a to hned v Německu, kam jedem na dvanáct koncertů. Pak nás čeká křest desky – šňůra s Psíma vojákama a s The Blech. Celkem sedm koncertů. Jedem také na deset dní do Itálie a 11. prosince koncertem na Deltě letos končíme.
S kterejma kapelama byste chtěli hrát, které máte rádi a naopak, s kým nechcete koncertovat?
Myslím samozřejmě naše kapely. Hrát bych chtěl okamžitě s The Residents a nechtěl bych vystupovat třeba s Rolling Stones. A co se týká našich skupin, pořadatelé sami vycítili, s kým jsme spřízněni a s kým ne. Nejčastěji hrajeme s MCH Bandem, Psími vojáky, dále s Krásnými novými stroji, s Majklovým strýčkem a v poslední době s Brnem, to znamená s Éčkama a s Vášou, to jest se skupinou Z kopce. No a nechtěli bychom hrát s těma komerčníma skupinama, protože to nejde k sobě. To by pak bylo televarieté.
Jste všichni na volné noze. Uživíte se?
Zatím takhle hrajeme jeden rok a uživíme se – ovšem také díky agentuře Rachot.
Držím palce a díky za rozhovor.
Foto: Jiří Volek