Dvacet let po albovém debutu přidává pražská kapela Ruce naší Dory do své diskografie šestou položku s názvem Nositel laskavých představ. Vítězná sestava se od posledního opusu nezměnila: S.d.Ch. – hudba, texty, kytara, zpěv, Jana Viktorínová – akordeon a na baskytaru Josef Jindrák, který album vydal na svém labelu Polí5. Nahráno opět ve studiu Jámor Ondřeje Ježka, jenž zahostoval v několika z tuctu netuctových písní desky, která vyšla pouze na vinylu. Obal ozdobil kolážemi S.d.Ch. Příznivci digitálního zvuku si mohou album stáhnout z Bandcampu. Pokud se na Doniu vybere dost peněz, přibude prý i CD.
Na novince nás opět čeká pásmo pomalejších songů, většinou bez bicích. Texty jsou jako vždy kapitola sama pro sebe. Jde vlastně o básně plné jinotajů, z nichž však vystupují „laskavé představy“ jejich nositele. A přestože téměř v žádném tracku nezazní vulgarismus či prvoplánový útok na nikoho, často jsou plné sžíravé ironie, trefující se do současné společnosti. V Chalupách disidentů jsou to pochopitelně bývalí disidenti a máničky z předlistopadového undergroundu. Kontrapunkt mezi lyrickou hudební složkou a mnohdy skoro sardonickým vyzněním textů nutí pozorného posluchače k pousmání, ve střednětempé Chatě 131 o legendárním písničkáři Janu Nedvědovi k až hurónskému smíchu. Nedivil bych se, kdyby se tato popová skladba s opakující se mluvenou vsuvkou harmonikářky („Jsme v jiné písni!“), kterou ale zbytek skupiny neposlouchá, stala hitem Rádia 1. Rovněž Trampská ukolébavka je parodií na tento životní styl, včetně kratičké citace ikonické Rosy na kolejích Wabiho Daňka. Další hitové ambice má svižnější Loni v Marienbadu, beroucí si na paškál karlovarský filmový festival.
A přesto je možná nejsilnější písní alba melancholická balada bez refrénu z rodu „nekonečných písní“ Hotel se nevětrá, kterou kapela hraje živě už několik let a z níž se dozvíme, že: „Hotel se nevětrá, / člověk nelétá / a nebe nečeká hosty.
Viki Shock