Kompilace Passages není benefičním albem v obvyklém slova smyslu. Nejde o shluk jmen ani o rychlou reakci na aktuální krizi, ale o kolektivní gesto, které pracuje s pojmem domova – místa fyzického, psychického i imaginárního. Producenti projektu Emilie Rex a Rick Alverson vyzvali jednotlivé umělce, aby nahráli skladbu tam, kde se cítí být „doma“. Výsledkem je nahrávka, která zní fragmentárně, civilně a vědomě neuhlazeně. Syrovost není stylovým opatřením, ale součástí obsahu. Domácí studia, terénní nahrávky i řada stop zachycených na mobilní zařízení vytvářejí intimní mozaiku hlasů a nálad. Alan Sparhawk (Low) ve skladbě No More Darkness pracuje s tichým, nalomeným patosem. Stejným směrem se se svými terénními nahrávkami vydali i Bonnie Prince Billy nebo Dirty Projectors. Lonnie Holley nabízí nekašírovaný, emocemi nabitý soulový apel A Border Is Just a Space Between Two Lines, zatímco Daniel Lopatin (Oneohtrix Point Never) nebo Anjou rozšiřují kompilaci směrem k ambientní i experimentální poloze. Erik Hall dokonce nabízí čistě avantgardně minimalistický track Parallels. Posledním překvapením je závěrečná Alone Until I’m Home od Tima Heideckera, který se spoluhráči dodal nečekaně zvukově vypulírovaný americana kousek. Navzdory šíři stylů drží Passages, složená ze sedmnácti položek, pohromadě překvapivě pevně. Není to přehlídka individuálních výrazů, ale spíše soubor drobných výpovědí o nejistotě, dočasnosti a snaze uchovat si lidskou důstojnost. Deska vědomě odmítá velká gesta a místo toho sází na ticho, křehkost a nedořečenost. Výtěžek alba míří na podporu organizací American Gateways a Casa Marianella, což dává projektu jasný praktický rozměr. Passages však funguje i bez znalosti tohoto kontextu – jako citlivý dokument doby, v níž se pojem „bezpečný průchod“ znovu stává politickým i existenciálním tématem. Nehlučný, zato o to trvalejší otisk solidarity.