Ryan Truesdell: Shades of Sound

Ryan Truesdell (n.1985), dnes už proslulý skladatel a aranžér, především díky oceňovanému projektu hudby Gila Evanse (1912–1988). Po zdařilém albu Centennial: Newly Discovered Works of Gil Evans (2012) z dosud nepublikovaných skladeb Evanse, vydává Truesdell album Lines Of Color: Live at Jazz Standard (2015) a nově Shades Of Sound, s podtitulem Gil Evans Project live at Jazz Standard Vol. 2. Nejde o pietu někdejší hudby, o melodie standardů, ale o provedení současným big bandem zdůrazňující nadčasovost této hudby: umožňuje aranžérům a sólistům přidat hodnoty současnosti. CD otvírá chytlavé a rytmicky „zaklíněné“ rhythm&blues Spoonful Willieho Dixona, vděčná skladba modálního charakteru, jež měla vliv i na rockery. Uhranula také Gila Evanse, ten ji nahrál na jedno ze svých nejlepších alb The Individualism of Gil Evans (1964). Na Truesdellově albu je ve skladbě vynikající, soulově razantní tenorsaxofonista Donny McCaslin, také pianista Frank Kimbrough (1956–2020; jeho památce je album věnováno) – oba jsou stěžejními sólisty alba. McCaslin se dokáže též lyricky projevit v Barbara Songu Kurta Weilla – sólo postupně expresivně zdramatizuje. Orchestr má 22 členů a zpěvačku Wendy Gillesovou: v klasickém jazzovém vokálu si pohraje ve swingujícím Laughlin at Life, v retro atmosféře I Had Someone Else Before I Had You nebo v pravdivě sentimentální Itʼs The Sentinental Thing To You. V písních se představí příjemný tón altsaxofonu Stevea Wilsona. Pianista Kimbrough s trombonistou Ryanem Keberlem se postarají o téměř komorní vyznění The Ballad Of The Sad Young Men. Evansovým příspěvkem je potemnělé, s náladou Spoonful spřízněné Neetieʼs Blues, v němž zaslechneme také kytaru Jamese Chirilla a sólo tenora Toma Christensena, dále svižně swingující Busterʼs Last Stand. Dalšími sólisty jsou bubeník Lewis Nash, trombonista Marshall Gilkes a trumpetista Greg Gisbert. Stručně lze k albu říci: jazz je radost!