Soap&Skin: Torso

Je celá řada umělců, kteří se vedle autorské tvorby rádi věnují coververzím – předělávkám skladeb jiných umělců. Vzpomeňme na slovinské Laibach nebo sérii akustických alb, která ke konci života natočil Johnny Cash. Jedním z velkých milovníků překopávání jiných písniček do nové podoby je také rakouská zpěvačka a skladatelka Anja Plaschg alias Soap&Skin. Ta téměř na každou svou nahrávku umisťuje nějaký cover. Ale až na popud organizátorů rakouského Donaufestivalu, kam Plaschg před dvěma lety pozvali, se hudebnice plně soustředila na úpravy nahrávek jiných umělců. Album postavené už na jednou prezentovaném materiálu se ale automaticky pohybuje na tenčím ledu. Hudbu totiž nesrovnáváme s předchozí tvorbou umělce či umělkyně, ale i s originálem (často slavným nebo od slavného autora). Soap&Skin se až na pár výjimek vyhnula nejprovařenějším hitům, přesto sestava písniček od Cat Power, The Doors, Davida Bowieho nebo Sufjana Stevense postavila před Rakušanku kvalitativně vysoko umístěnou laťku. Některé skladby autorka prezentuje na koncertech léta a je poznat, že letité ohrávání pomohlo zaznamenat novou podobu písničky ve strhující podobě. Jasným příkladem budiž v Československu provařený synthpopový hit Voyage Voyage od Desireless. Anja ho zpomalila do baladické podoby, místo elektroniky základní vokální a klavírní linku doprovodily smyčce a dechy a ze skladby je jasně nejlepší položka desky. Také její podoba skladby Girl Loves Me s využitím orchestru získává jiné, přesto podobně silné vnitřní pnutí. Jinde už Plaschg tak úspěšná nebyla. Například na ikonickou The End od The Doors se ukázala jako příliš hodná holčička, slavnou What’s Up v jejím podání zachraňuje až refrén, který po mdlých slokách posluchače probere z nechtěné letargie. Vysloveně průšvih na desce nenajdeme, na druhou stranu další silný moment jako v případě už zmíněné Voyage Voyage také nenastává. Lépe než dobré, méně než chvalitebné.