SONIC AREA: Ki

Ant-Zen, 2021, 43:45

Francouz Arnaud Coëffic má rád výzvy. To je z jeho sólového projektu Sonic Area cítit na sto honů. Původní IDM/industriální skořápka mu začala být po více než dekádě fungování těsná, a tak si před sebe rodák ze Štrasburku začal klást nové výzvy. Splněnou metou byly spolupráce s cyberpunkovými pionýry Punish Yourself nebo temně elektronickým eklektikem The Architect. V poslední době ale naopak Arco, jak se také nechává autor titulovat, obrátil pohled spíše do sebe. Jeho vize ho pak pokaždé ženou jiným směrem. Album Music For Ghosts bylo silně ovlivněno absintem a vším, co se okolo tohoto nápoje točí. Špinavá elektronika tak byla originálním způsobem konfrontována s šansonem. Následná kolekce Eyes In The Sky zase pulsovala sci-fi tématy. Skladby díky tomu proudily nekonečnými prostorami vesmíru v primárně osmdesátkově analogovém duchu.

Letos Arnaud zaměřil svou pozornost do Japonska. Kolekce dostala název po tajemné síle Ki, která nás podle Japonců obklopuje, překračuje a spojuje. Album je doslova prodchnuto úctou k zemi vycházejícího slunce nejen po hudební stránce, ale Coëffic zmiňuje i jednoduchost zenového umění, ducha bushido a asijskou taoistickou filozofii. IDM elektronický základ desítky skladeb novinky je tentokrát nečekaně konfrontován nejen s v Japonsku nachytanými zvukovými momentkami, ještě překvapivější jsou hojné vpády akustických nástrojů, různé tradiční strunné nástroje, ale i řadu gongů, tak typických pro japonskou hudební tradici.

Všechny tyto elementy jsou zhusta baleny do komplexních rytmických vzorců a hutných basových linek. Vrcholem desky je spolupráce se street rytmickou jednotkou Les Tambours du Bronx ve skladbě Gongwar, výjimečný zážitek je také přirozené prolnutí evropské elektroniky, trubky a saxofonu hostujících Hint spolu s východní sonickou paletou. Tato zvuková pohlednice má daleko k barvotiskovým lákadlům na turisty. V dnešní cestování nepřející době to ani nedává smysl.

 

Přidat komentář