SOULMATES: Story Unfolds

Česko-americké trio klasického obsazení vzoru soul jazz šedesátých let, s kytarou Libora Šmoldase, varhanami Hammond B3 Briana Charettea a bicími Tomáše Hobzeka , se poprvé sešlo ve studiu v listopadu 2012; tehdy vznikl název tria, současně i jejich prvního alba, SoulMates (New Port Line, 2013). Novinka Story Unfolds vznikla až čtyři roky poté. Obě alba jsou autorskou záležitostí Šmoldase a Charetta. Na rozdíl od debutu, na němž byl zvuk tria zpestřen v Charettově skladbě What? o souzvuk trubky Miroslava Hloucala a altsaxofonu Michala Wróblewského, poté ještě do Šmoldasovy Broken D Key vstoupila elektrická kytara Lukáše Martinka, druhé album je výhradně záležitostí tria.

 

Ty čtyři roky pro členy kapely znamenaly mnohé: Libor Šmoldas se mezinárodně etabluje vlastním hvězdným triem s basistou Jayem Andersonem a bubeníkem Adamem Nussbaumem, jež už nahrálo dvě alba (Dreamtime, 2015, On the Move, 2016), a zejména nahrál a koncertuje s úžasnými úpravami melodií Jaroslava Ježka (Blue, 2015). Brian Charette zase zaujal kritiky magazínu Down Beat, kteří jej v roce 2014 vyhlásili za vycházející hvězdu ranku varhaníků. A Tomáš Hobzek vedle účinkování s vlastní kapelou patří dnes k nejžádanějším bubeníkům české scény.

 

Hned úvodní Šmoldasův Wildebeest naznačí jeho improvizacemi stylový posun od převládající tradice rhythm&bluesového vlivu v úvodu zmíněného soul jazzu k větší melodické rozmanitosti. Další Šmoldasovo pomalé dílko Lehigh zase představuje baladickou tvář hudby tria, lyrickou a lehce melancholickou. Nálada hudby tria posluchače vtahuje do sebe každou další skladbou – následuje Charettův Conquistador s výrazným motivem, proti němuž stojí lyrizující sóla kytary. Charettova skladba Aligned Arpeggio vyvolává náladu manhattanské street hudby, na jejímž pohodovém stylu se podílejí ostrovní i pevninští karibští imigranti: jásavá zpěvnost, rytmická tanečnost. Závěrečný Šmoldasův Self Portrait je muzikantským sdělením radosti a spokojenosti s gospelovým podtextem a Šmoldasovými melodickými refrény.

 

 

Petr Marek (New Port Line), 2018, 61:09

 

 

 

 

Přidat komentář